Jana Ebertová (7. května 1920, Praha – 10. listopadu 2010, Brno), česká herečka a recitátorka, patřila k výrazným osobnostem českého divadla a filmu.
Počátky kariéry
Jana Ebertová vyrůstala v rodině právníka a národně demokratického politika JUDr. Jana Eberta. Již jako třináctiletá hrála u ochotníků v Plané nad Lužnicí a v sextě pražského gymnázia začala nadšeně hrát avantgardní komedie v kroužku Svazu odborového studentstva. Po těžké operaci hlasivek se hereckému umění zdokonalovala soukromě u herečky Loly Skrbkové (1935–1939). Profesionálně začínala v žižkovském divadle Akropolis (1939–1940), v Divadélku pro 99 v Praze a zájezdové Nové české scéně (1940–1941).
Filmová kariéra
Ve filmu debutovala na přelomu 30. a 40. let jako devatenáctiletá. Její první výraznou rolí byla septimánka Zdenička Chalupová v komedii Cesta do hlubin študákovy duše (1939) režiséra Martina Friče. Rok 1940 byl pro Janu Ebertovou filmově nejplodnější – vytvořila hned čtyři role. Ztvárnila Cilinku, dceru řídícího učitele a první lásku Františka Kmocha v životopisném snímku To byl český muzikant režiséra Vladimíra Slavínského. Dále hrála Jiřinu Bezděkovou ve filmu Vy neznáte Alberta? (1940) režiséra Čeňka Šlégla, kamarádku Miladu Švarcovou v psychologickém dramatu Pacientka dr. Hegla (1940) Otakara Vávry a Kláru Královou ve Svitákově melodramatu Poslední Podskalák (1940). K filmování se vrátila až v polovině 50. let, kdy vytvořila postavu Kalafunovy ženy Korduly ve Strakonickém dudákovi (1955) režiséra Karla Steklého, kde jejím hereckým partnerem byl Ladislav Pešek.
Divadelní dráha
Po válce nastoupila do Státního divadla v Ostravě, kde působila v letech 1941–1952. Její nejvýznamnější rolí na této scéně byla postava Mahuleny v Zeyerově díle Radúz a Mahulena. Poté odešla do Brna, kde se stala herečkou dětského Divadla Julia Fučíka (1952–1965) a následně až do odchodu do důchodu působila v Divadle bratří Mrštíků (1965–1976), kde hostovala už roku 1964. Pod vedením ředitele Milana Páska vytvořila mnoho zajímavých rolí, z režisérské spolupráce vzpomínala zejména na Ladislava Smočka.
Televizní a rozhlasová tvorba
Jana Ebertová významně spolupracovala s brněnským studiem Československé televize, kde účinkovala v televizních inscenacích (Profesor Popelnice, Strýčkův sen) a seriálech. K jejím nejvýznamnějším televizním projektům patřil seriál Legenda o živých a mrtvých (1971), který jako svůj první seriál natočilo brněnské televizní studio, a Detektiv Martin Tomsa (1995). Intenzivně spolupracovala také s brněnským studiem Československého rozhlasu, kde se podílela na natáčení mnoha rozhlasových her a seriálů, jako byly například Dovolená za babku, Kočí hra, Amulet, Rytíř zlatého rouna, Hostinec U Kamenného stolu, Jak se máte, Vondrovi? a další.
Jejím druhým manželem (poprvé byla provdána jako Jana Čapková) byl významný dirigent a hudební pedagog Otakar Trhlík (1922–2005), s nímž měla dvě děti – Michala Trhlíka (*1951) a Barboru Trhlíkovou (*1953). Ke konci života trpěla herečka zdravotními problémy a byla upoutána na lůžko, přesto neztratila zájem o aktuální dění.