Karel Vlček

Karel Vlček, herec, 18. srpna 1926, Kladno, Československo – 6. května 1978, Praha, Československo Karel Vlček patřil mezi charakterní české herce, který se navzdory absenci formálního hereckého vzdělání dokázal prosadit na divadelních prknech i ve filmu. Svou profesionální kariéru zahájil na počátku 50. let v oblastních divadlech, kde postupně získával herecké zkušenosti a budoval si jméno. Divadelní kariéra Bez většího profesionálního hereckého školení začal svou divadelní dráhu po roce 1948. Do roku 1962 vystřídal několik krátkých angažmá v oblastních divadlech – působil v Městském divadle v Mostě, Městském divadle v Mladé Boleslavi, Beskydském divadle v Novém Jičíně, Divadle F. X. Šaldy v Liberci a Divadle J. K. Tyla v Plzni. Zlomovým okamžikem v jeho kariéře byl rok 1962, kdy přešel do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze, kde setrval až do své předčasné smrti v roce 1978. Díky své podsadité postavě a charakteristickému bodrému projevu často ztvárňoval vykutálené muže, různé podvodníčky či zlodějíčky. K jeho významným divadelním rolím patřily postavy v inscenacích Komedie o hvězdě, S láskou nejsou žádné žerty či Dva na koni, jeden na oslu. Filmová kariéra Před filmovými kamerami se Karel Vlček poprvé objevil v roce 1958 v televizní inscenaci Zvláštní vydání. Do českého filmu však stihl přispět pouze šesti středními epizodkami a rolemi, a to až v pozdějším věku. Jeho filmový debut přišel v roce 1968, kdy ho režisér Oldřich Daněk obsadil do historického dramatu Královský omyl, kde ztvárnil postavu Tlusťocha. Významnou příležitost dostal v roce 1970 v Kachyňově dětském snímku Už zase skáču přes kaluže podle známé knihy Allana Marshalla, kde si zahrál roli faráře. Ve stejném roce se pod režijním vedením Karla Kachyni objevil jako pořadatel v psychologickém dramatu Ucho. Tento film patřil mezi tzv. trezorové filmy a jeho slavnostní premiéra se uskutečnila až dvacet let po dokončení, tedy dvanáct let po Vlčkově smrti. V roce 1973 dostal roli v historické rekonstrukci mnichovských událostí z roku 1938 Dny zrady režiséra Otakara Vávry, kde díky nápadné podobnosti ztvárnil agrárního politika, poslance a pozdějšího československého ministerského předsedu Rudolfa Berana. O tři roky později se objevil jako domácí manželů Vondrákových ve snímku Jiřího Svobody Dům na Poříčí, inspirovaném skutečnou pražskou tragédií z roku 1928. Televizní a rozhlasová tvorba Karel Vlček získal ojedinělé příležitosti i v Československé televizi, kde účinkoval v inscenacích Lidé na křižovatce, Otevřený kruh, Vrtkavý král, Dopis psaný španělsky a dalších. Televizní diváci ho mohli vidět také jako Napoleona Bonaparta v inscenaci Madame Sans-Géne (1971) nebo jako Tase z Boskovic v historické hře Králův kalich (1974). Dabing a rozhlas Svůj charakteristický chraplavý hlas Karel Vlček bohatě využíval v dabingu, kde patřil k velmi vytíženým hercům. Mezi jeho nejvýznamnější dabingové role patřily filmy Marie, královna skotská, Největší případ komisaře Maigreta, Nevděk světem vládne, Milionová bankovka, Randall a Hopkirk, Velká iluze, Nezkrotná Angelika, Richard III., Tulák Archimedes, Vinnetou II., Jak ukrást Venuši, Fanfán Tulipán, Bosé nohy v parku, Poklad Aztéků a mnoho dalších. V československo-sovětské koprodukci Cirkus v cirkuse / Solo dlja slona s orkestrom (1975) namluvil sovětského herce Jurije Volynceva v roli inspicienta Alexandra Borisoviče. Svůj hlas propůjčil také rozhlasovým hrám a gramofonovým deskám, například v titulech Komedie o hvězdě, Pirát Li a smolař Emil, O Budulínkovi Mandelince, Tři mušketýři či Dívky tepané ze stříbra. Karel Vlček zemřel předčasně 6. května 1978 v Praze ve věku nedožitých 52 let, zanechav za sebou výraznou stopu v českém herectví, především díky svému charakteristickému hlasovému projevu a schopnosti ztvárnit širokou škálu postav.