Lilly Hodačová

Lilly Hodačová, narozena 5. listopadu 1910 v Praze (některé zdroje mylně uvádějí Kouřim), zemřela 8. prosince 1998 v Praze. Byla česká herečka, spisovatelka, překladatelka a zpěvačka. Vzdělání a počátky kariéry Vlastním jménem Ludmila Hodačová vystudovala germanistiku a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze. Následně absolvovala v letech 1932–1936 dramatickou konzervatoř v Brně, kde zároveň dokončila i studium na tamní filozofické fakultě. Titul PhDr. získala v roce 1947 prací o Ladislavu Klímovi. Její umělecké ambice a názory významně ovlivnilo přátelství s Vítězslavem Nezvalem, které ji pojilo od roku 1937. Svou divadelní kariéru zahájila v roce 1936 v Národním divadle v Brně, odkud po dvou letech přešla do Prahy. Zde působila postupně na několika jevištích – na Nové české scéně (1939–1941), v Komorním divadle (1941–1942) a v Městském divadle (1942–1948). Na divadelních prknech ztvárnila především role mladých milovnic křehkého zjevu s tichým hlasovým projevem, přesto se uplatnila i jako zpěvačka. Filmová kariéra Filmografie Lilly Hodačové není rozsáhlá, zahrnuje pouze tři celovečerní filmy. Svou filmovou dráhu zahájila až ve třiceti letech v melodramatu Za tichých nocí (1940), kde ztvárnila roli zpěvačky Mariany. V tomto romantickém snímku režiséra Zdeňka Giny Hašlera, natočeném podle námětu Miloše Havla a scénáře Vítězslava Nezvala, zpívala píseň Magnetová hora. Film vypráví příběh chudého hudebního skladatele, který po nedorozumění s milovanou dívkou odjíždí do zámoří, kde se proslaví a zbohatne. Druhým filmem, ve kterém se Lilly Hodačová objevila, byla dodnes populární komedie Valentin Dobrotivý (1942) režiséra Martina Friče. Zde ztvárnila roli Julie Kahounové, dcery ředitele pojišťovny (Vojta Novák) a jeho panovačné manželky (Růžena Šlemrová). Její postava je stydlivá dívka, kterou se rodiče snaží provdat za domnělého výherce jednoho milionu korun Valentina Plavce (Oldřich Nový). Film patří k oblíbeným českým komediím z období protektorátu. Posledním filmem, ve kterém Lilly Hodačová účinkovala, bylo historické drama Jan Roháč z Dubé (1947) režiséra Vladimíra Borského. V tomto prvním československém celovečerním barevném filmu ztvárnila roli Ludmily, dcery husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé (Otomar Korbelář). Film byl natočen podle dramatické předlohy Aloise Jiráska a zachycuje osudy posledních věrných husitů po bitvě u Lipan. Po tomto snímku se již Hodačová ve filmu neobjevila a věnovala se pouze divadlu. Pozdější kariéra a literární činnost Po roce 1948 působila dvanáct let v Městském divadle v Kolíně, kde pracovala jako herečka a dramaturgyně. Následně krátce působila v Jihlavě (1960–1961) a ve Státním divadelním studiu (1961–1962), které pořádalo zájezdová představení. V roce 1963 odešla do invalidního důchodu a věnovala se především literatuře a výtvarnému umění. Kromě herectví se Lilly Hodačová od 40. let uplatňovala také jako spisovatelka. Pod pseudonymem Františka Heroldová recitovala v Československém rozhlase a v letech 1938–1941 pro něj psala pohádky. Je autorkou pohádek a próz jako Zub času (1942), Naše říkanky (1946), Krásný nový čas (1946), Bláhový sen (1948), Bubáčci (1949), Ondřejka (1966) či Král bydlí za rohem (1973). Napsala také divadelní hru Tak žil a hrál nám Kmoch (1954), kterou uváděla divadla v Kolíně, Jihlavě a na Fidlovačce. Od 60. let se ve své literární práci věnovala i romské tématice. Její vzpomínkový román Zpěv Orfeův (1995) mohl vyjít až po roce 1989. Osobní život Lilly Hodačová byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem byl divadelní režisér a dramatik Karel Schindler (1903–1961), za kterého se provdala v roce 1946. Krátce po sňatku si společně změnili jméno na Konstantin. V roce 1959 přijala občanské jméno Jirsová podle svého druhého manžela Jiřího Jirsy, se kterým žila až do jeho smrti. Z obou manželství měla po jednom potomku. Zemřela 8. prosince 1998 v Praze ve věku 88 let.