Ondrej Jariabek

Ondrej Jariabek (* 20. února 1908, Kráľova Lehota – † 3. února 1987, Bratislava) byl slovenský herec, režisér, scenárista, dramatik a pedagog. Patřil k významným osobnostem slovenské kinematografie a divadelního umění 20. století. Vzdělání a začátky kariéry Narodil se v rodině železničáře Ondreja Jariabka a jeho manželky Zuzany rozené Lenkové. V roce 1927 absolvoval studium na učitelském ústavu ve Spišské Nové Vsi. Následně působil jako učitel v Čadci (1927-1939) a později v Prešově (1939-1941). Již během studií se věnoval ochotnickému divadlu, psal básně a jednoaktovky. V Čadci hrál v Divadelním kroužku Jána Palárika a v Prešově založil a vedl Divadelní kroužek Záborský, z něhož se později vytvořilo profesionální Divadlo Jonáše Záborského. Divadelní kariéra Po úspěšných divadelních rolích v Prešově byl v roce 1941 angažován do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1980 (s výjimkou let 1947-1948, kdy se věnoval filmové režii). Na jevišti SND vytvořil desítky nezapomenutelných postav. Jeho doménou byly charakterové role a vitalitou překypující lidové typy v komediálním repertoáru. Jariabkovo realistické charakterové herectví se smyslem pro vycizelovanou drobnomalbu postavy ho provázelo celým uměleckým životem. Od začátku hrával především zralé muže a starce v hrách domácích i zahraničních autorů. Mezi jeho významné divadelní role patřily například postava Jakuba v Palárikově Drotárovi (1942), básník ve Zvonově Tanci nad plačom (1943) nebo Vinco Hŕstka v Bukovčanově Surovom dreve (1954). Filmová kariéra Ve slovenské kinematografii se Jariabek uplatnil nejen jako herec, ale i jako režisér a scenárista. Jako režisér natočil jediný celovečerní hraný film Kozie mlieko (1950) ve spolupráci s Bořivojem Zemanem. Scenáristicky se podílel také na dramatu Priehrada (1950). Jako herec ztvárnil převážně lidové postavy vesnických typů zralých mužů a starců ve více než 30 filmech. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří Gábel ve filmu Lazy sa pohli (1952), Gajdošík v dvoudílném historickém velkofilmu Jánošík (1962-1963) režiséra Paľa Bielika, děda Šimek v Orlím pierku (1971), Bórik v Kapitánu Dabačovi (1959), Findo v Majstru katovi (1966) nebo Jakub Hreňo v Nočních jezdcích (1981). Objevil se také v českém filmu Šíleně smutná princezna (1968) jako voják Václav. Rozhlasová a televizní tvorba Mimořádnou popularitu získal Jariabek díky postavě Sváka Ondra v rozhlasovém seriálu, který se vysílal v letech 1953-1981. Od roku 1953 do roku 1980 se každou neděli přihlašoval posluchačům rozhlasu v relaci Roľnícka beseda jako rázovitý sváko Ondro. Své příspěvky si sám psal a odvysíláno jich bylo více než dva tisíce. S rozhlasem začal spolupracovat ve 40. letech 20. století jako autor rozhlasových scének, skečů a veseloher. Věnoval se také televizní tvorbě, kde účinkoval v mnoha inscenacích a seriálech jako Zaprášené histórie, Nepokojná láska, Miesto v dome, Oco, mama a ja nebo Nech žije deduško. Pedagogická činnost V letech 1950-1953 působil jako externí pedagog Odborného divadelního kurzu při Státním konzervatoři v Bratislavě. V letech 1955-1958 byl vedoucím katedry herectví a režie na VŠMU v Bratislavě a v letech 1956-1958 zástupcem docenta na Divadelní fakultě VŠMU pro obor herectví. Literární tvorba Jariabek se věnoval také literární tvorbě a publicistice. Psal bábkové hry, skeče, filmové a televizní scénáře, texty populárních písní, novely a memoáry. Své zážitky zachytil v dvojdílné autobiografii Z pastierčaťa herec (1988), kde vzpomíná na léta svého mládí strávená i v Čadci a na Kysucích. Ondrej Jariabek zemřel 3. února 1987 v Bratislavě ve věku 78 let, zanechávaje za sebou bohaté umělecké dědictví, které významně obohatilo slovenskou kulturu.