Celia Kaye

Celia Kaye, narozená 24. února 1942 v Carthage v Missouri, USA, je americká herečka a producentka. Pochází z německo-čerokíjských kořenů a její herecká kariéra byla nejvýraznější v 60. a 70. letech 20. století. Počátky kariéry a vzdělání Když jí byl pouhý jeden rok, její rodina se přestěhovala do Wilmingtonu v Delaware, kde později absolvovala s vyznamenáním střední školu Henry C. Conrad High School. Kromě herectví se věnovala také tanci, hře na varhany a působila jako potápěčka a exhibiční plavkyně s wilmingtonským plaveckým klubem. V roce 1959, v pouhých 17 letech, se přestěhovala do Kalifornie, kde získala stipendium na prestižní hereckou školu Pasadena Playhouse, kterou úspěšně dokončila v roce 1961. Během své kariéry pokračovala ve vzdělávání na Los Angeles City College, kde studovala antropologii a společenské vědy, a také navštěvovala kurzy moderního jazzu v American School of Dance Eugena Loringa. Průlom v kariéře Její první významná role přišla v televizním seriálu The New Loretta Young Show, kde ztvárnila Marnie Massey, dceru hlavní postavy. Skutečný průlom v její kariéře však nastal v roce 1964, kdy z 1500 uchazeček získala hlavní roli Karany ve filmu Island of the Blue Dolphins. Tento snímek, natočený podle stejnojmenné knihy Scotta O'Della, vypráví fiktivní příběh inspirovaný skutečným osudem indiánské dívky Juany Marie, která strávila 18 let sama na jednom z Kanálských ostrovů u pobřeží Kalifornie. Za tento výkon Celia Kaye získala v roce 1965 Zlatý glóbus pro nejslibnější novou herečku, o který se podělila s Miou Farrow a Mary Ann Mobley. Filmografie a televizní tvorba Ještě před uvedením svého prvního filmu do kin natočila Celia Kaye pro Universal Pictures další dva projekty v rámci sedmileté smlouvy: Wild Seed (1965), kde hrála po boku Michaela Parkse v roli Daphne, dívky hledající svého biologického otce, a komedii Fluffy (1965), kde ztvárnila Sally Brighton ve filmu s Tony Randallem a Shirley Jones. V roce 1967 se objevila jako Melissa Neal v populárním seriálu The Green Hornet v dvoudílné epizodě "Corpse of the Year". Mezi její další televizní role patřilo účinkování v seriálech The Adventures of Ozzie and Harriet, Wagon Train a The Iron Horse. Pozdější kariéra a osobní život V 70. letech se její herecké příležitosti staly méně častými, přesto se objevila v několika zajímavých projektech. Hrála v dramatu The Final Comedown (1971) s Billy Dee Williamsem, v televizním filmu Don't Be Afraid of the Dark (1973) a ve snímku Blast (1976). Její poslední významnější filmové role byly ve filmu Big Wednesday (1978), který režíroval John Milius, za něhož se téhož roku provdala, a v hororu Vampire at Midnight (1988). S Johnem Miliusem má dceru Amandu Milius, ale jejich manželství skončilo rozvodem v roce 1987. V pozdějších letech se Celia Kaye objevovala na veřejnosti především pod jménem Celia Milius a vyjádřila zájem o druhou šanci v oblasti psaní nebo produkce.