Lenka Machoninová

Lenka Machoninová, narozená 11. července 1951 v Praze, je česká herečka, která svou uměleckou dráhu rozdělila mezi film, divadlo a cirkusové umění. Narodila se do rodiny významného divadelního kritika, spisovatele a překladatele Sergeje Machonina (1919-1995), což předurčilo její budoucí směřování k umělecké dráze. Vyrůstala s mladší sestrou Olgou (nar. 1955), která se rovněž stala herečkou. Vzdělání a divadelní začátky Po maturitě vystudovala herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde absolvovala v roce 1972. Svou profesionální hereckou kariéru zahájila v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1972-1976), kde ztvárnila role jako Josefína či postavu v inscenaci Peer Gynt. Od roku 1976 působila ve svobodném povolání a významně se podílela na formování uměleckého profilu pražského Divadla na okraji pod vedením režiséra Zdeňka Potužila. V tomto alternativním divadle excelovala v psychologicky náročných rolích v inscenacích jako Labuť, která škrtí, Lady Macbeth Mcenského újezdu, Causy či Švejci. Po ukončení činnosti Divadla na okraji se v letech 1986-1989 stala členkou souboru Laterny magiky, kde působila v pantomimické skupině Alfréd a spol. Účinkovala v představeních Deklaunizace a Archa bláznů, kde mohla uplatnit svůj mimořádný pohybový talent. Filmová kariéra Před kamerou debutovala již jako školačka v roce 1961 v televizním snímku Sbohem deštivé město. Její první výraznější filmovou rolí byla postava Boduly, sestry hlavního hrdiny ve filmu Letos v září (1963). Zásadní průlom v její filmové kariéře přišel s psychologickým dramatem Jsem nebe (1970) režiséra Jana Kačera, kde ztvárnila hlavní roli přecitlivělé dívky Lenky, která obtížně překonává nevydařené setkání s chlapcem, k němuž cítila více než sympatie. Tento film, natáčený v Bechyni, představoval její největší filmovou příležitost. V následujících letech se objevila v řadě československých filmů, včetně dobrodružného snímku Osada Havranů (1977), kde hrála Vrtilku, Divousovu ženu. V roce 1980 ztvárnila roli teroristky ve sci-fi dramatu Temné slunce režiséra Otakara Vávry, natočeném podle románu Karla Čapka. Téhož roku se objevila také ve filmu Blues pro EFB. Významnou rolí byla hluchoněmá Klára v povídkovém filmu Plaché příběhy (1982), konkrétně v segmentu Modrá chryzantéma. Dále účinkovala ve filmech Fešák Hubert (1984) jako služka, Skalpel, prosím (1985) v roli pacientky Benediktové a Já nejsem já (1985). Její mezinárodní filmovou zkušeností byla role v britském válečném dramatu The Raggedy Rawney (1988), režijním debutu herce Boba Hoskinse. Film vypráví příběh dezertéra z druhé světové války, který se převlékne za ženu a připojí se ke skupině kočovných Romů. Snímek byl natáčen v tehdejším Československu a Lenka Machoninová byla součástí mezinárodního obsazení, které zahrnovalo mnoho českých herců. Kromě celovečerních filmů se Lenka Machoninová objevila také v televizní inscenaci Co budeme dělat v sobotu (1974) a ve dvou epizodách populárního seriálu 30 případů majora Zemana (1974-1979). Nová životní kapitola - cirkusové umění Zásadní zlom v životě Lenky Machoninové přišel na počátku 90. let. V současnosti žije jako Lenka Foletti Machoninová ve Švýcarsku v italském kantonu Ticino, v městečku Maggia pod jižními svahy Alp. Se svým manželem, italským klaunem Albertem Folettim, založila v roce 1991 nejmenší putovní divadelní cirkus v Evropě s názvem Giroldon (v ticinském nářečí znamená "tulák"). S tímto unikátním cirkusem, jehož jedinými artisty jsou pouze Lenka a Alberto, každý rok putují po evropských zemích a v posledních letech zajíždí až na dálný východ do Ruska. Cirkus Giroldon je odborníky popisován jako "komorní" a "řemeslný" cirkus. Komorní pro jemnost svých záměrů a způsob provedení, řemeslný proto, že oba zkušení umělci sami vytvářejí jak scénář a dialogy, tak režii a choreografii svých představení. Útulné prostředí jejich cirkusového stanu umožňuje divákům být v těsném kontaktu s prací obou klaunů, což vytváří zvláštní intimitu a lidskou blízkost. Jejich představení, jako například "Matto da legare" (Blázen k uvázání), kombinují prvky klaunerie, pantomimy a divadla, čímž vytvářejí jedinečný umělecký zážitek.