Helena Friedlová

Helena Friedlová, rozená Štěpničková (11. listopadu 1889 Praha – 11. března 1966 Praha), byla česká herečka, která se proslavila především svým dlouholetým působením v Divadle na Vinohradech. Počátky kariéry a vzdělání Narodila se v Praze v rodině úředníka pojišťovny Františka Štěpničky a jeho manželky Františky, rozené Kunešové, jako jejich jediná dcera. Absolvovala Pivodovu pěveckou školu a herectví studovala soukromě u významné české herečky Marie Hübnerové. Svou divadelní dráhu zahájila v roce 1905, kdy debutovala v divadle Uranie. Poté působila jako členka dramatického odboru vinohradské Měšťanské besedy (1905–1907) a následně přešla do Divadla na Vinohradech, kde setrvala neuvěřitelných 52 let (1907–1959) až do svého odchodu na odpočinek. Divadelní kariéra Za dobu svého působení vytvořila přes tři sta osmdesát rolí. Po postavách naivních a temperamentních dívek se postupně přehrála do charakterních úloh. Jejímu jemnému, křehkému naturelu, schopnému vyjádřit čistou a nevtíravou lásku a něhu, odpovídaly typy obětavých, oddaných a trpících žen, snášející nelehký úděl s hlubokou pokorou, smutnou, až zoufalou odevzdaností. V roce 1949 ztvárnila titulní roli v inscenaci Babička podle díla Boženy Němcové, kde alternovala s herečkou Marií Rýdlovou. Toto představení režíroval Antonín Kandert. Filmová kariéra Podobné typy rolí jako v divadle jí nabídl i film, který ale v její herecké práci sehrál jen okrajový význam. Přesto se objevila v několika významných českých filmech. Její filmografie zahrnuje němé filmy jako Dvě matky (1920, režie Přemysl Pražský), kde ztvárnila hlavní roli, a Josef Kajetán Tyl (1925, režie Svatopluk Innemann), kde hrála Magdu Forchheimovou. Ve zvukovém filmu debutovala rolí Julie Váchové ve snímku Srdce v soumraku (1936, režie Vladimír Slavínský). Následovaly role ve filmech Filosofská historie (1937, režie Otakar Vávra), kde ztvárnila slečnu Elis, a Bílá nemoc (1937, režie Hugo Haas), kde hrála manželku účetního. Bílá nemoc, natočená podle stejnojmenného románu Karla Čapka, je paralelou k událostem v Německu třicátých let. Film vypráví o epidemii zákeřné choroby, která ničí obyvatele totalitního státu, jehož vůdce připravuje válečnou expanzi. Pokus lékaře z chudinské čtvrti čelit nemoci i nacionálnímu fanatismu ztroskotává. Dále se objevila ve filmech Cech panen kutnohorských (1938, režie Otakar Vávra) jako paní mincmistrová, Paličova dcera (1941, režie Vladimír Borský) v roli Madlenky Valentové a Čtrnáctý u stolu (1943, režie Oldřich Nový a Antonín Zelenka) jako paní Bartošová. Rozhlasová tvorba a ocenění Helena Friedlová hojně spolupracovala s rozhlasem, kde účinkovala například v inscenaci Ladislava Stroupežnického Paní mincmistrová. Za svou celoživotní práci byla v roce 1957 oceněna titulem zasloužilá umělkyně. Helena Friedlová byla od roku 1914 provdána za JUDr. Vratislava Friedla (1882–1950). Manželé Friedlovi žili v Praze XII, Římská 43. Zemřela 11. března 1966 v Praze ve věku 76 let.