Dominique Horwitz

Dominique Horwitz, narozen 23. dubna 1957 v Paříži, Francie, je francouzsko-německý herec, režisér a zpěvák. Narodil se rodičům německo-židovského původu, kteří uprchli před nacistickým režimem. V roce 1971 se s rodinou přestěhoval do Berlína, kde navštěvoval francouzsko-německé gymnázium. Počátky kariéry Svou hereckou dráhu zahájil v devatenácti letech, kdy se poprvé objevil před televizní kamerou. Filmový debut přišel v roce 1978, kdy ztvárnil roli Lea Singera v oceňovaném filmu Davida Petera Lilienthala. Téhož roku začal vystupovat v berlínském kabaretu CaDeWe (Cabaret des Westens). Jeho divadelní kariéra pokračovala angažmá v Zimmertheater Tübingen (1979-1983), následně působil v Bayerisches Staatsschauspiel v Mnichově (1985) a v letech 1985-1988 v hamburském divadle Thalia Theater. Filmový průlom Mezinárodní průlom přišel v roce 1993, kdy ztvárnil hlavní roli Obergefreiter Fritz Reisera ve válečném filmu Stalingrad režiséra Josefa Vilsmaiera. Tento protiválečný snímek sleduje skupinu německých vojáků během bitvy o Stalingrad a patří k nejvýznamnějším dílům německé kinematografie 90. let. Předtím se Horwitz objevil v televizním seriálu Der große Bellheim (1992) režiséra Dietera Wedela, kde ztvárnil prodavače, který okrádá obchodní dům, ve kterém pracuje. Významné filmové a televizní role K jeho dalším významným filmovým rolím patří kriminální thriller Trickser (1997) režiséra Olivera Hirschbiegela, kde ztvárnil bankovního lupiče. Za tento výkon získal v roce 1998 televizní cenu Goldener Löwe pro nejlepšího herce. Úspěch zaznamenal také v ansámblovém filmu Nachtgestalten (Night Shapes, 1999) režiséra Andrease Dresena, kde hrál bezdomovce Victora. Film získal ocenění za nejlepší celovečerní film na Německých filmových cenách a Horwitz byl nominován za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. V roce 2001 se objevil v americkém televizním miniseriálu Anne Frank: The Whole Story, kde ztvárnil roli Hanse Goslara. V britsko-německé koprodukci Shooting Dogs (2006) hrál velitele modrých přileb během genocidy ve Rwandě. Ve Schlöndorffově historickém dramatu Strajk - Die Heldin von Danzig (Strike, 2006) ztvárnil trumpetistu v kapele loděnice, do kterého se zamiluje hlavní hrdinka. Divadelní kariéra Horwitz zůstal věrný i divadelní scéně. Mezi jeho významné divadelní role patří ztvárnění ďábla v inscenaci The Black Rider (režie Robert Wilson), účinkování v Žebrácké opeře (režie Katharina Thalbach) a v Pinterově hře Moonlight (režie Peter Zadek). V roce 2008 ztvárnil roli Charlotte von Mahlsdorf ve hře Ich mach ja doch, was ich will (I Am My Own Wife) v berlínském Renaissance Theater. V roce 2015 slavil velký úspěch v titulní roli Schillerova Wallensteina (režie Hasko Weber) v Národním divadle ve Výmaru. Na jaře 2023 debutoval ve Volksoper Wien v muzikálu Anatevka. Hudební kariéra Dominique Horwitz je také uznávaným zpěvákem. V roce 1984 sestavil a začal uvádět vlastní program s písněmi Jacquese Brela, se kterým sklízel takový úspěch, že kritici jeho interpretaci označovali za lepší než originál. Od roku 1997 opakovaně vystupuje s Brelovými šansony. Proslavil se také svým holdem Brechta a Weilla "The Best of Dreigroschenoper" (světová premiéra 1993). Spolupracoval s významnými dirigenty jako Daniel Barenboim, Zubin Mehta a Christoph Eschenbach a vystupoval na prestižních festivalech včetně Lucerne Festival, Rheingau Musik Festival a Schleswig-Holstein Musik Festival. Režijní a literární tvorba V roce 2012 debutoval jako operní režisér s Weberovou operou Der Freischütz v divadle v Erfurtu. V roce 2018 režíroval operetní revue Moskau, Tscherjomuschki v Musiktheater im Revier Gelsenkirchen a v roce 2019 inscenoval Straussovu Ariadne auf Naxos v Mainfranken Theater Würzburg. Jako autor debutoval v roce 2015 detektivním románem Tod in Weimar, který se odehrává v jeho domovském městě. V roce 2018 následoval román Chanson d'Amour. Ocenění a současný život Za svou práci získal Horwitz řadu ocenění, včetně Zlatého lva za nejlepšího herce v roce 1992 a ceny Mephisto za svůj program Brelových šansonů v roce 2002. V roce 2000 obdržel mezinárodní televizní cenu FIPA za nejlepší mužský herecký výkon za film Enthüllung einer Ehe, kde ztvárnil otce, který se přizná k transgender identitě. V současnosti žije se svou druhou manželkou Annou a dětmi Mickem a Marlene v Tiefengruben, Bad Berka, vesnici poblíž Výmaru v Durynsku. Je významným podporovatelem sociálních institucí ve Výmaru, kde pomáhá nezaměstnaným mladým lidem v boxerském klubu a organizuje boxerské turnaje spojené s kulturními vystoupeními.