Marcel Dalio

Marcel Dalio (23. listopadu 1899, Paříž – 18. listopadu 1983, Paříž) byl francouzský charakterní herec židovského původu, který se stal jednou z nejvýraznějších osobností francouzské i americké kinematografie 20. století. Počátky kariéry Narodil se jako Israel Moshe Blauschild v Paříži do rodiny židovských přistěhovalců z Rumunska. Po studiu na pařížské konzervatoři začal ve 20. letech vystupovat v revue a kabaretních představeních. Ve 30. letech se postupně prosadil ve francouzském filmu. Jeho první němý snímek byl Olive passager clandestin (1931), následovaný prvním zvukovým filmem The Night at the Hotel (1932). Skutečný průlom v jeho kariéře přišel s rolí informátora v Julienově Duvivierově vlivném filmu Pépé le Moko (1937) po boku Jeana Gabina. Zlatá éra ve francouzském filmu Dalio se stal jednou z nejviditelnějších tváří francouzské kinematografie díky dvěma stěžejním filmům režiséra Jeana Renoira. V protiválečném mistrovském díle La Grande Illusion (1937) ztvárnil poručíka Rosenthala, francouzského válečného zajatce z bohaté židovské bankovní rodiny. Jeho postava byla vytvořena jako protiváha k rostoucím antisemitským náladám v nacistickém Německu. V tomto filmu Dalio brilantně ztvárnil člověka, který navzdory svému bohatství sdílí jídlo se svými spoluvězni a překračuje třídní rozdíly. Druhým přelomovým filmem byl The Rules of the Game (1939), kde Dalio hrál markýze Roberta de la Chesnaye, francouzsko-židovského aristokrata, jehož vášní jsou mechanické hračky a hudební nástroje. Tato role mu umožnila předvést jeho mimořádný talent pro jemné nuance a komplexní výraz. Scéna, kde markýz hrdě představuje svou novou hrací skříňku, je považována za jednu z nejlepších v historii filmu. Útěk před nacisty a hollywoodská kariéra Když nacisté obsadili Francii, Dalio byl nucen uprchnout. Ironií osudu nacistická propaganda používala jeho fotografie jako příklad "typického Žida" na plakátech po celé Francii. Zatímco on unikl, většina jeho rodiny zahynula v koncentračních táborech. Po dramatickém útěku přes Portugalsko se Dalio dostal do Hollywoodu, kde se objevil v 19 amerických filmech během druhé světové války. V Hollywoodu sice nikdy nedosáhl takové prominence jako ve Francii, ale vytvořil několik nezapomenutelných rolí. V kultovním filmu Casablanca (1942) hrál Emila, krupiéra, který pronáší slavnou repliku "Vaše výhra, pane" ve scéně, kdy kapitán Renault zavírá Rickův podnik. Významnou roli ztvárnil také ve filmu To Have and Have Not (1944) po boku Humphreyho Bogarta a Lauren Bacallové, kde hrál postavu jménem Frenchy. Poválečná kariéra Po skončení války v Evropě v květnu 1945 se Dalio vrátil do Francie, aby pokračoval ve své filmové kariéře. Jeho prvním poválečným filmem byl Son dernier rôle (1946). V 50. letech se objevil v několika významných amerických filmech, včetně Gentlemen Prefer Blondes (1953) s Marilyn Monroe a Sabrina (1954) s Audrey Hepburnovou, kde hrál jednoho z jejích spolužáků v kuchařské škole v Paříži. V roce 1955 ztvárnil postavu kapitána Renaulta v krátkodobém televizním seriálu Casablanca. Během své dlouhé kariéry spolupracoval s mnoha slavnými režiséry a herci, včetně Johna Waynea, Spencera Tracyho, Deana Martina, Sophii Lorenové, Jamese Garnera, Petera O'Toola a Jean-Paula Belmonda. Pozdní léta a odkaz Dalio pokračoval v hraní až do pozdního věku, přičemž jeho poslední film Super Witch of Love Island byl natočen v roce 1980. Během své kariéry se objevil v téměř 150 filmech. Zemřel v Paříži 18. listopadu 1983, pouhých pět dní před svými 84. narozeninami. Marcel Dalio zůstává jedním z nejvýraznějších charakterních herců své doby. Jeho expresivní tvář s výraznýma očima, schopnost ztvárnit širokou škálu postav a přirozený talent pro jemné herecké nuance z něj učinily nezapomenutelnou osobnost filmové historie. Jeho životní příběh, od hvězdy francouzského filmu přes uprchlíka před nacismem až po respektovaného mezinárodního herce, odráží dramatické zvraty evropských dějin 20. století.