Ludvík Hradílek

Ludvík Hradílek, narozen 11. července 1960 v Praze, český herec a fotograf. Jako dětský herec se proslavil především hlavní rolí sirotka Havranpírka ve filmové trilogii z doby kamenné, kterou natočil režisér Jan Schmidt podle předlohy Eduarda Štorcha. Tato trilogie zahrnovala filmy Osada Havranů (1977), Na Veliké řece (1977) a Volání rodu (1977). Pro Ludvíka Hradílka byla role Havranpírka první, takhle veliká a rozsáhlá i poslední a diváci si ho pamatují dodnes. Roli prý dostal proto, že při konkurzu hltal kuře přesně podle představ tvůrců. Měl na rychlé jídlo průpravu z domova, pochází totiž z osmi sourozenců. Filmová kariéra V prvním díle trilogie, Osada Havranů, se líčí přijetí malého Havranpírka do havraního rodu. Nového domova se malému cizinci, kterého přinesla rozvodněná řeka, dostane jen díky posvátnému znamení. Skutečnou ochranu však Havranpírkovi poskytne statečný lovec Sokol (Jiří Bartoška), který z něj začne vychovávat odvážného bojovníka. Dobrodružný příběh pro mládež nabízí poctivě naučnou podívanou, která se zvídavým divákům pokouší přiblížit idealizovanou představu o životě v pravěku. V pokračování Na Veliké řece jsou protagonisty vyprávění zvídavý chlapec Havranpírko a jeho mužný přítel a ochránce – lovec Sokol. Tentokrát se dvojice z rodu Havranů musí společně utkat s tajemným útočníkem, který sužuje sousední osadu Rybářů. Zjišťuje však, že žádná nadpřirozená síla za útoky nestojí. Sokol navíc objevuje moc pochopení a soucitu a poznává krásnou dívku Šťastnou chvíli (Gabriela Osvaldová), která se stává hrdinkou závěrečného dílu trilogie. V závěrečném díle Volání rodu chlapec Havranpírko a jeho přítel, statečný lovec Sokol, zachrání svou přítelkyni Šťastnou Chvíli před smrtí. Dívka totiž jako jediná z rodu Rybářů neonemocněla nakažlivou chorobou a její sousedé ji kvůli podezření z čarodějnictví chtěli zabít. Kmen Havranů ovšem dívku nepřijme, a tak se trojice vydává na cestu za novým domovem. Nachází ho u Pastevců – a spolu s ním i možnost, jak změnit svou toulavou loveckou existenci. Další herecká činnost Kromě role Havranpírka se Ludvík Hradílek objevil také ve filmu Báječní muži s klikou a Praha očima. Filmování v jeho životě však není nijak významnou epizodou. V Báječných mužích s klikou (1978) režiséra Jiřího Menzela, nostalgickém retro příběhu o počátcích filmového média v českých zemích, ztvárnil Ludvík Hradílek roli mladíka Friče. Sám Hradílek považuje filmování za příjemnou zkušenost. V polovině 70. let se zúčastnil konkursu a vzali jej. V té době se učil uměleckým truhlářem a chtěl vybřednout z každodenní pakárny. Přicházely další filmové nabídky, objevily se i nabídky divadelní, Ludvíka to však táhlo jinam. Profesní dráha po herecké kariéře Ludvík Hradílek se vyučil uměleckým truhlářem. Od roku 1985 začal spolupracovat s Revolver Revue, což byl časopis vycházející v samizdatu. Tato činnost jej bavila. Truhlařinu definitivě odepsal a koníček z dětství se stal jeho budoucí profesí – fotografování. V roce 1990 začal pracovat jako fotograf týdeníku Respekt. Díky své manželce Tereze Muchové se seznámil s místní disidentskou skupinou z Košíře a Malé Strany, která zahrnovala bratry Topolovy, Alexandra Vondru, Ivana Lampera a další. Společně začali v roce 1984 vydávat samizdat Revolver Revue, přičemž Ludvík byl zodpovědný za fotografování a získávání technického vybavení. V listopadu 1989 pomáhal vyrábět Informační servis, ze kterého vznikl týdeník Respekt. V něm působil jako fotograf šestnáct let. V roce 2005 psal komentáře pro Hospodářské noviny. Od února 2006 na stránkách Aktuálně.cz nabízel nový mediální žánr - fotogalerie. Osobní život Ludvík Hradílek se narodil v roce 1960 do nábožensky založené rodiny. Po úspěšném dokončení střední umělecké školy truhlářské v roce 1981 se oženil s Terezou Muchovou, se kterou se přestěhoval do domu v Buďánkách v Praze. Ludvík Hradílek je ženatý a má tři děti. Je bratrem Marie a Martina Hradílkových, kteří hráli Zuzanku a Péťu v dnes již kultovním filmu Na samotě u lesa (1976).