Mariana Hellerová

Mariana Hellerová, narozená 5. srpna 1878 v Praze, byla česká divadelní a filmová herečka. Narodila se v Praze jako Marie Johanna Hellerová do rodiny spisovatele, novináře a mladočeského politika Serváce Bonifáce Hellera (1845-1922) a Julie Rogalské . Divadelní začátky a vzdělání Svou hereckou kariéru zahájila v roce 1901 jako hostující herečka ve Švandově divadle a Uranii. Následně vystupovala s ochotníky v Klatovech a Jilemnici. Poté odešla do Vídně, kde kromě hraní absolvovala v letech 1903 až 1904 Konzervatoř . Před tím studovala gymnázium a docházela na hodiny herectví k Otýlii Sklenářové-Malé . Díky své znalosti němčiny působila v letech 1905-1918 v Německu, kde vystřídala angažmá v Düsseldorfu, Czernowitz, Marburgu, Berlíně, Frankfurtu nad Mohanem a Hamburgu. Její herecký styl výrazně ovlivnil expresionismus německých scén, na nichž v počátku kariéry působila . Divadelní kariéra v Československu Po vzniku Československa se natrvalo vrátila do vlasti, podnětem k návratu byl zhoršený zdravotní stav otce, o kterého se chtěla starat. Po návratu recitovala v Obecním domě a v první polovině 20. let účinkovala v inscenacích Socialistické scény. Ve čtyřiceti letech musela v Čechách začínat novou kariéru. Hostovala v Národním divadle, ve vinohradském divadle (i na jeho pobočné scéně – Městském komorním divadle) a v Divadle Vlasty Buriana. Stálé angažmá však nikdy nezískala . Mariana Hellerová byla charakterní herečkou různých ne zcela zdravých žen, výstředních osob a nezvyklých individuí. K tomu ji předurčoval nejen výrazový rejstřík, ale též německá škola. Přesto při svých hostování stanula vedle nejvýznamnějších herců své doby. V prvních dvou dekádách 20. století byla vyhledávanou recitátorkou, od mládí přednášela verše českých básníků (především J. S. Machara) na městských i lokálních slavnostech, recitací doprovázela programy koncertů, uplatňovala se v melodramech . Filmová kariéra Ve filmu debutovala v němém melodramatu Řina (1926) průkopnického režiséra J. S. Kolára, kde hrála hosta na plese. Snímek natočil režisér Kolár po několika letech, kdy mu byla z důvodu těžké nemoci znemožněna režisérská práce. Autorem románové předlohy byl spisovatel Rudolf Jaroslav Kronbauer . Zajímavostí je, že titulní úlohu hrála jeho vlastní dcera, významná herečka Národního divadla Jarmila Kronbauerová . O pět let později vstoupila malinkými roličkami do zvukového období. Objevila se v pouhých čtyřech zvukových snímcích. Poprvé se představila jako příbuzná pana obchodníka „s konfekcí a gumákama" a fotbalového fanouška Richarda Načeradce (Hugo Haas), která by měla být „policejně zakázána" v Innemannově populární a úspěšné komedii Muži v offsidu (1931). Na tento snímek se snažilo navázat volné pokračování (jako jedno z prvních v české kinematografii) s názvem Načeradec, král kibiců (1932) pod režijním vedením Gustava Machatého, a opět s Hugo Haasem v titulní úloze. Zde však již Hellerová neúčinkovala . Ještě tentýž rok hrála jako paní Carltonová v nedochovaném dramatu Žena, která se směje (1931) Jana Dr. Bora. Film, v produkci americké společnosti Paramount Pictures, byl natáčen v ateliérech společnosti Gaumont Joinville u Paříže . V roce 1931 si ve filmu Loupežník podle stejnojmenné hry Karla Čapka zahrála v Kodíčkově režii menší, ale osudovou roli Cikánky . Rozsahem největší postava Mariany Hellerové – otravné tetičky Matyldy se odehrála v Lamačově crazy komedii Nezlobte dědečka (1934). Její tetička Matylda se hodlá za každou cenu oženit se strýčkem Jonášem, za kterého se vydává Eman Pípa (Vlasta Burian). V tomto filmu hrála po boku Vlasty Buriana, Čeňka Šlégla, Adiny Mandlové, Hany Vítové a dalších. Děj filmu se točí kolem Emana Vovíska, který zapíjí nešťastnou lásku k Lidušce, jež se provdala za jeho bratrance, továrníka Daňka. Protože je Eman v opilosti agresivní, odvezou ho do nervového sanatoria, kde se sejde se strýcem Hanibalem. Hanibal se zhroutil poté, co se s ním rozešla manželka Matylda. Matylda chtěla být volná, aby se mohla provdat za svou první lásku, strýce Jonathana, který má přijet z Ameriky . Závěr její filmové dráhy se uskutečnil o rok později, kdy se vtělila s Jaroslavou Skorkovskou do malých postaviček tet knížete (Arno Velecký) v dramatu Výkřik do sibiřské noci (1935) původem ruského a jednoho z nejhorších režisérů naší kinematografie V. Ch. Vladimírova. Snímek zcela ztroskotal na diletantské režii a nedostatkem finančního zajištění, na kterém by jistě ztroskotal i zkušenější režisér, než amatér Vladimírov, jehož všechny snímky patří k té podprůměrnější a nejpokleslejší periferii české produkce. Opravdu velmi výjimečně se mihla také v rozhlase . Po otcově smrti (1922) udržovala se sestrou Emou salon v domě Hellerových v pražské Divadelní ulici, kam chodily diskutovat osobnosti napříč pražskou kulturou. Hellerová žila jako moderní svobodná žena, měla nekonvenční styl oblékání, cestovala (často se svou blízkou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou), nikdy se nevdala . Mariana Hellerová předčasně zemřela na rakovinu 11. června 1937 v Praze ve věku nedožitých padesáti devíti let. Pohřbena je na Olšanských hřbitovech .