Karl Scheydt

Karl Scheydt (3. května 1940 – 30. dubna 2009) byl německý herec a filmový produkční manažer, který se proslavil především spoluprací s významným německým režisérem Rainerem Wernerem Fassbinderem v období Nového německého filmu. Počátky kariéry a spolupráce s Fassbinderem Karl Scheydt se stal součástí Fassbinderova pravidelného hereckého ansámblu v počátcích 70. let. Jeho průlomovou rolí byla hlavní postava Rickyho ve filmu The American Soldier (1970), kde ztvárnil německo-amerického veterána z Vietnamu, který se po návratu do Mnichova stává nájemným vrahem. Jako Ricky, chladnokrevný německo-americký nájemný vrah, se vrací z Vietnamu do svého rodného Mnichova, kde je najat třemi zkorumpovanými policisty, aby odstranil několik problémových zločinců. Fassbinder obsadil své role velmi dobře, zejména Karla Scheydta jako Rickyho, který podle kritiků "dělá z Glenna Forda slabocha". Film byl součástí Fassbinderovy rané gangsterské trilogie a vyznačoval se experimentálním přístupem k žánru noir. Významné filmové role Po úspěchu v The American Soldier se Karl Scheydt objevil v dalších klíčových Fassbinderových filmech. Stal se známou tváří v režisérově skupině na další desetiletí, často v rolích drsňáků. Objevil se celkem v patnácti Fassbinderových filmech. V dramatu The Merchant of Four Seasons (1971) ztvárnil postavu Anzella, která byla typicky komplexní Fassbinderovou vedlejší rolí - částečně zákazník prostitutky (který se stává prvním klientem postavy Hermanna), částečně uspokojující milenec, částečně podvodník, částečně hlupák. V roce 1972 se objevil v kriticky oceňovaném filmu The Bitter Tears of Petra von Kant, který je považován za jedno z Fassbinderových mistrovských děl. Tento psychologický romantický film s výhradně ženským obsazením sleduje měnící se dynamiku ve vztazích módní návrhářky Petry von Kant s jinými ženami a je považován za klasické dílo Nového německého filmu. V roce 1974 hrál Karl Scheydt roli Alberta Kurowského ve filmu Ali: Fear Eats the Soul, který získal cenu Mezinárodní federace filmových kritiků za nejlepší soutěžní film a Cenu ekumenické poroty na filmovém festivalu v Cannes 1974. Film je považován za jedno z Fassbinderových nejsilnějších děl a mnohými je označován za mistrovské dílo. Snímek se točí kolem romance, která se rozvíjí mezi Emmi, starší německou ženou, a Alim, marockým migrujícím dělníkem v poválečném západním Německu. Pozdější kariéra V roce 1978 ztvárnil Karl Scheydt roli Christopha Hackera v emotivním dramatu In a Year with 13 Moons. V tomto filmu hrál Scheydtova postava Christopha Hackera krutého přítele hlavní postavy Elviry, transsexuálky, kterou opustí a řekne jí, že ji považuje za odpornou, přestože předtím Elvira umožnila jeho kariéru tím, že se sama prostituovala. Film byl natočen jako reakce na sebevraždu Fassbinderova tehdejšího milence Armina Meiera. V Fassbinderově vlastním žebříčku "Top 10" jeho filmů umístil In a Year with 13 Moons na druhé místo, hned za Beware of a Holy Whore. Scheydt se také objevil ve filmu Fox and His Friends (1975), kde hrál po boku Karlheinze Böhma. V tomto dramatu hrál sám Fassbinder hlavní roli Franze "Foxe" Bieberkopfa, homosexuála z dělnické třídy, který vyhraje v loterii. Jeho nově nabyté bohatství přitáhne pozornost Eugena, kultivovaného syna magnáta. Fox se do Eugena zamiluje, ale Eugen ho zřejmě jen využívá a snaží se ho změnit, aby zapadl do jeho vyšší společenské vrstvy. Fox je beznadějně naivní a stává se obětí vykořisťování několika postav. Práce za kamerou Kromě herectví pracoval Karl Scheydt na mnoha natáčeních také za kamerou, obvykle bez uvedení v titulcích, jako asistent režie, produkční manažer, zvukový inženýr a dekoratér. Byl známý jako herec, vedoucí produkce, produkční manažer a zvukový designér. Jeho posledním filmem pro Fassbindera byl režisérův poslední snímek Querelle (1982). Odkaz Karl Scheydt zemřel 30. dubna 2009, jen několik dní před svými 69. narozeninami. Jeho spolupráce s Fassbinderem představuje významnou kapitolu v historii německé kinematografie. Jako součást Fassbinderova stálého hereckého souboru přispěl k formování Nového německého filmu, který se stal jedním z nejvlivnějších filmových hnutí poválečné Evropy. Jeho výrazná tvář a charakteristický herecký projev zůstávají trvalou součástí Fassbinderova filmového odkazu.