Suzanne Flon

Suzanne Flon (28. ledna 1918 – 15. června 2005) byla francouzská divadelní, filmová a televizní herečka. Narodila se nedaleko Paříže jako dcera železničního dělníka a švadleny a ve škole se začala zajímat o psaní poezie. Po střední škole pracovala jako překladatelka angličtiny v pařížském obchodním domě Au Printemps, než našla místo osobní sekretářky u slavné zpěvačky Édith Piaf. Divadelní začátky a spolupráce s Jeanem Anouilhem Suzanne Flon poprvé vystoupila jako konferenciérka v hudebním revue. Pokračovala na jevišti a na počátku čtyřicátých let navázala spolupráci se známým dramatikem Jeanem Anouilhem; hrála jeho hrdinku Ismene v Antigoně a s velkým úspěchem ztvárnila Johanku z Arku v Skřivánkovi v roce 1953. Věnovala se také avantgardním dílům Marguerite Duras stejně jako hrám Shakespeara, Pirandella, Čechova a Molièra a za své úsilí získala řadu divadelních ocenění. Filmová kariéra a mezinárodní úspěch Suzanne Flon hrála ve filmu Moulin Rouge z roku 1952, kde ztvárnila sebevražednou milenku, do které se zamiloval malíř Henri de Toulouse-Lautrec (José Ferrer). Film získal pozitivní ohlasy a byl nominován na Oscara za nejlepší film roku 1952. Později se objevila v Orsonově Wellesově adaptaci Kafky The Trial z roku 1962, kde hrála slečnu Pittl, a v roce 1964 ve filmu The Train, kde ztvárnila kurátorku muzea, která hrála klíčovou roli v boji o navrácení stovek ukradených uměleckých děl. Ocenění za film Thou Shalt Not Kill Suzanne Flon získala Volpi Cup za nejlepší herečku za svůj výkon ve filmu Thou Shalt Not Kill z roku 1961. Ve filmu ztvárnila rozhodnou matku, jejíž syn odmítá narukovat do první světové války. Režisér Claude Autant-Lara měl problémy se získáním financování filmu kvůli jeho protiválečnému poselství v době francouzského zapojení do alžírské války, a film byl ve Francii blokován po dobu dvou let. Úspěchy v osmdesátých letech Suzanne Flon získala svou první Césara za nejlepší herečku ve vedlejší roli za ztvárnění hluchoněmé tety ve francouzském thrilleru One Deadly Summer, který se spolu s přitažlivou přítomností Isabelle Adjani stal velkým kasovním úspěchem. Získala Césary za filmy One Deadly Summer (1983) jako hluchoněmá, ale vysoce citlivá teta Isabelle Adjani, a jako matka Lamberta Wilsona ve filmu La vouivre (1989). Pozdní kariéra a divadelní úspěchy Suzanne Flon často používala svůj bohatý a uklidňující hlas pro francouzské komentáře v mnoha dokumentárních filmech. Na divadelních jevištích excelovala v osmdesátých letech především v představeních dramatika Loleha Bellona, za hru Pokoj pro přátele obdržela Molièrovu cenu, její herectví bylo oslaveno také Cenou syndikátu kritiků. V roce 2002 obdržela prestižní divadelní cenu Prix du brigadier za celoživotní dílo. Závěr kariéry Suzanne Flon pokračovala v působení na jevišti, ve filmu i televizi až do své smrti na žaludeční onemocnění ve věku 87 let v roce 2005. Poslední filmovou roli ztvárnila v komedii Fauteuils d'orchestre (2005), který měl premiéru až po její smrti. Během své kariéry obdržela dva Césary a dvě Molièrovy ceny.