Josef Skřivan

Josef Skřivan, 10. 8. 1902, Praha, herec a divadelní režisér Divadelní začátky Josef Skřivan vyrůstal v Praze, kde od dětství projevoval zájem o divadlo a působil v ochotnickém spolku Pražský řemeslnický dorost. Vyučil se jako příručí v soukenickém obchodě v roce 1919, ale navzdory nepřízni rodičů ho divadlo stále přitahovalo. Teprve po smrti otce se mohl naplno věnovat své herecké vášni. Ve 20. letech začal účinkovat v kočovných divadelních společnostech, kde získával první profesionální zkušenosti. Vystřídal soubory V. K. Vrby, Richarda Františka Branalda, K. F. Štětky, V. Postla, A. Vladyky a J. Burdy (1920-1925). V roce 1925 nastoupil své první stálé angažmá v divadle v Kladně (1925-1927). Následně působil ve Východočeském divadle v Pardubicích (1927-1928), významnou kapitolou jeho uměleckého života byla činnost v Osvobozeném divadle (1928-1932), kde s přestávkou působil několik let. Mezitím krátce hrál v Národním divadle v Brně (1930-1931), kde nakonec v roce 1932 zakotvil a zůstal až do své smrti. Filmová kariéra Josef Skřivan se s filmem poprvé setkal již během svého pardubického angažmá, kdy byl obsazen do role drsného podmaršálka Schwerdtnera ve válečném dramatu Jménem Jeho Veličenstva (1928). Jeho filmografie je sice skromná, ale obsahuje několik významných rolí, které ho dodnes připomínají divákům. Díky svému působení v Osvobozeném divadle se objevil v prvních filmech Voskovce a Wericha - ztvárnil libretistu Richarda v komedii Pudr a benzin (1931) a muzejního hlídače ve snímku Peníze nebo život (1932). I když později pracoval v Brně, byl Voskovcem a Werichem přizván k natáčení filmu Hej-Rup! (1934), kde ztvárnil divácky dodnes známou figurku invalidního prezidenta konzervárenského koncernu Worsta. Tato role je považována za jeho nejznámější a nejvděčnější filmovou úlohu. Worst byl zobrazen jako stařičký milionář vyrábějící nekvalitní mléčné výrobky, jehož továrna trpí nadprodukcí a musí propouštět zaměstnance. Jako bezohledný a hrabivý podnikatel se snaží zničit svého konkurenta Simona. Naposledy se Josef Skřivan objevil ve filmu Ztratila se Bílá paní (1937), kde hrál francouzského malíře Grikova. Tento dětský snímek režiséra Miloše Wasserbauera byl natáčen v brněnských exteriérech a je považován za první a jediný celovečerní film pro děti, který vznikl v prvorepublikové produkci. Herecký styl a divadelní úspěchy Skřivan původně vynikl jako herec komediálních záporných rolí a v této poloze nalezl bohaté uplatnění v Osvobozeném divadle (Golem, Caesar). Po několika letech se ale s Voskovcem a Werichem rozloučil, protože se cítil svázán příliš úzkoprofilovým směřováním jejich avantgardního divadla. Osvojil si přirozené až civilní gesto a mimiku, kultivovanou jevištní mluvu a intelektuálně zabarvený, přece však hluboce procítěný projev. Svůj herecký výraz obohacoval prvky nadsázky a grotesknosti, k čemuž využíval i své vysoké hubené postavy a vyššího, někdy mírně chraptivého hlasu. Měl vytříbený smysl pro charakterní úlohy a groteskní kreace, čímž se přibližoval ke stylu herců Voskovce a Wericha. Svůj nejlepší herecký um však předvedl až v Brně, kde patřil mezi nejlepší meziválečné charakterní herce. Jeho komické, tragické a tragikomické úlohy nepostrádaly niterný psychologický profil, kultivovaný herecký projev a jemně procítěný intelektuální styl. Mezi jeho největší úspěchy na brněnském jevišti patřily velké postavy v představeních Bílá nemoc, Othello, Richard III., Zmoudření Dona Quijota, Cyrano z Bergeracu nebo Don Carlos. V pozdějších letech se v Brně prosadil i jako režisér (Lucerna, Ženitba, Byt paní Zoe). Skřivan se hojně uplatňoval také v brněnském rozhlase, kde účinkoval v rozhlasových hrách jako Maryša, Noc na pohraničí, Cristobal Colón, Svatba, První parta, Marco Polo a Josef Evangelista Purkyně. Za dobu působení v divadle v Brně vytvořil více než 150 divadelních postav. Tragický konec Své vlastenecké cítění Josef Skřivan nejlépe prezentoval v době nacistické okupace členstvím v domácím odboji. Tato činnost však pro něho měla tragické následky. Dne 3. října 1941 byl zatčen gestapem, půl roku vězněn v Brně a poté deportován do vyhlazovacího a koncentračního tábora Osvětim. V osvětimské plynové komoře Josef Skřivan zahynul 4. listopadu 1942. Jako člen protinacistického odboje se stal jednou z mnoha obětí nacistického teroru.