Ivo Richard Stuchlý

Ivo Richard Stuchlý, narozen 6. dubna 1902 v Ostravě, zemřel 20. října 1971 v Karlových Varech, byl český tanečník, choreograf, baletní mistr a herec. Vlastním jménem Anton František Stuchlý, svou uměleckou kariéru spojil především s tancem a choreografií, později se prosadil i jako filmový herec. Taneční kariéra Svou taneční dráhu zahájil v roce 1921, kdy byl angažován do baletního souboru Ostravského divadla, který vznikl v roce 1919 pod vedením Achille Viscusiho. Narodil se 6. dubna 1902 v Ostravě jako Anton František Stuchlý a tam se započala i jeho taneční kariéra. V roce 1921 byl angažován do baletního souboru Ostravského divadla, který vznikl v roce 1919 a vedl jej Achille Viscusi. Pod jeho vedením zde tančil např. v Louskáčkovi, Závoji pierotčině, Karnevalu, Giselle ad. Své taneční umění se také snažil zdokonalit i v Paříži u Mme B. Alessandri-Valdine. Po krátkém angažmá v Bratislavě, kde působil jako sólista Slovenského národního divadla v sezóně 1923/24, Žák A. Viscusiho, později Mme B. d'Alessandri-Valdine v Paříži. Angažmá: Ostrava 1921–23, sólista SND Bratislava 1923/24 a krátce 1924 zástupce šéfa baletu A. Viscusiho, sólista, baletní mistr a choreograf v Ostravě 1924–27, baletní mistr a choreograf v pražské Vinohradské zpěvohře 1929–31. se vrátil do Ostravy, kde v roce 1924 převzal vedení baletního souboru po svém učiteli Viscusim. Po krátkém angažmá v Bratislavě se v Ostravě v roce 1924 stal nástupcem Viscusiho a dalších pět let vedl baletní soubor. Choreografická činnost Jako choreograf se Stuchlý významně prosadil v Ostravě, kde jako choreograf zde uvedl například Královnu loutek (1925), Coppélii (1925), Princeznu Hyacintu (1926) a řadu choreografií vytvořil i pro operety (Polská krev, Bajadéra, Dítě cirku, Orlov, Tancem ku štěstí, Stambulská růže aj.). Od roku 1929 působil v Praze, kde jako choreograf a baletní mistr Vinohradské zpěvohry až do roku 1931 připravoval tance do uváděných operet. Taktéž vedl revuální taneční skupinu The Pretty Ivo Girls, kde tančila i jeho manželka Mimi Stuchlá. V Praze Ivo Stuchlý působil dále i v Uranii nebo Velkém německém divadle, dále do roku 1936 spolupracoval i s divadly v Kladně, Pardubicích nebo v Ústí nad Labem. Ve Vinohradské zpěvohře nastudoval v letech 1929-30 tance do řady představení, včetně Carevny Kateřiny Velké, Táty Dlouhána, Hraběnky Marici a dalších. Filmová kariéra Do širšího povědomí veřejnosti se Ivo Richard Stuchlý dostal především jako herec. Do širšího povědomí se však prosadil jako herec. Během dvou let (1930–31) hrál ve čtyřech filmech (Aféra plukovníka Redla, Miláček pluku, C. a k. polní maršálek, Když struny lkají) epizodní role vojáků a jednoho tanečníka v baru. Ačkoliv se jednalo o menší role, jeho účast v těchto snímcích je významná z historického hlediska, neboť šlo o první české zvukové filmy. Film C. a k. polní maršálek s Vlastou Burianem v hlavní roli je český film z roku 1930 s Vlastou Burianem v hlavní roli. Jde o první českou zvukovou komedii. Film byl komerčně neobyčejně úspěšný. Snímek Když struny lkají z roku 1930 je považován za první český zvukový film, vzniklý po snímku 'Tonka Šibenice' (1930), (koncipovaného však jako film němý, k němuž byl zvuk dodělán dodatečně) a do kin uveden ještě před, dodnes slavným snímkem s Vlastou Burianem, 'C. a K. polní maršálek' (1930). Dle dobových zdrojů se však snímek o potulném tulákovi, coby bývalém houslovému virtuosovi (kterého si zahrál skutečný houslový virtuos Jaroslav Kocián), který se ujal ztraceného dítěte, stal naprostým propadákem. Další aktivity Kromě své divadelní a filmové činnosti se Ivo Stuchlý velmi prakticky i teoreticky zajímal o excentrický tanec a také publikoval odborné a kritické články v Taneční revui. V Praze měl soukromou školu, kde vyučoval mj. i kostýmní návrhářství. Zajímal se prakticky i teoreticky o excentrický tanec. Publikoval odborné a kritické články v Taneční revui. Po roce 1945 pohostinsky choreografoval v menších činoherních souborech a učil na Lidové škole umění. Jeho přínos českému tanečnímu umění spočívá nejen v jeho choreografické a pedagogické činnosti, ale i v teoretickém zkoumání tanečních forem a jejich popularizaci.