Rina Morelli

Rina Morelli (6. prosince 1908, Neapol, Itálie – 17. července 1976, Řím, Itálie) byla významná italská divadelní a filmová herečka, jejíž kariéra zahrnovala pět desetiletí italské kinematografie. Počátky kariéry Rina Morelli, vlastním jménem Elvira Morelli, pocházela ze známé herecké rodiny. Její dědeček Alamanno Morelli byl uznávaným hercem, stejně jako její rodiče Amilcare Morelli a Narcisa Brillanti. Na divadelních prknech se pohybovala již od útlého dětství a v pouhých sedmi letech debutovala v díle Morte Civile od Paola Giacomettiho pod vedením slavného divadelního herce Ermete Zacconiho. Její první výrazný úspěch přišel s rolí v díle Liliom od Ference Molnára, kde hrála po boku Annibale Betroneho. Divadelní kariéra V roce 1938 se Rina Morelli připojila ke společnosti Teatro Eliseo v Římě, kde následující roky vystupovala společně s Ginem Cervim, Andreinou Pagnani a Paolem Stoppou, který se později stal jejím životním partnerem. Mezi jejich společné úspěchy patřily Shakespearovy hry La dodicesima notte (Dvanáctá noc) z roku 1938 a Le allegre comari di Windsor (Veselé paničky windsorské) z roku 1939. Po druhé světové válce dosáhla Morelli vrcholu své divadelní kariéry ve hrách režírovaných brilantním Luchinem Viscontim, s nímž téměř výhradně spolupracovala v divadle po následujících 20 let. Viscontiho režijní genialita a její všestrannost jako herečky dokonale sloužily moderním hrám jako Parenti terribili (Hrozní rodiče) od Jeana Cocteaua (1945), Antigona od Jeana Anouilha, A porte chiuse (S vyloučením veřejnosti) od Jean-Paula Sartra (1945) a Zoo di vetro (Skleněný zvěřinec) od Tennessee Williamse (1946). Filmová kariéra Ačkoliv byla Rina Morelli primárně divadelní herečkou, její filmová kariéra zahrnovala 34 filmů mezi lety 1939 a 1976. Její filmový debut přišel v roce 1939 ve snímku An Adventure of Salvator Rosa, kde ztvárnila vévodkyni Isabellu di Torniano. V průběhu 40. let se objevila v několika italských filmech, včetně The Iron Crown (1941) a Loves of Don Juan (1942). Spolupráce s Luchinem Viscontim Nejdůležitější část její filmové kariéry je spojena s režisérem Luchinem Viscontim, s nímž natočila tři významné filmy. V roce 1954 ztvárnila roli Laury, hospodyně, ve filmu Senso, historickém melodramatu odehrávajícím se během třetí italské války za nezávislost. V roce 1963 následovala role princezny Marie Stelly Saliny, manželky hlavního hrdiny, ve velkolepém historickém eposu The Leopard (Il Gattopardo), který získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes. Její poslední spoluprací s Viscontim byl film L'Innocente (1976), kde hrála matku hlavního hrdiny Tullia. Tento film byl zároveň posledním dílem samotného Viscontiho a byl uveden do kin posmrtně, tři měsíce po jeho smrti. Další významné filmy Mezi další významné filmy Riny Morelli patří Il Bell'Antonio (1960) s Marcellem Mastroiannim, kde ztvárnila roli Rosarie Magnano, The Joy of Living (1961) a The Murri Affair (1974). Její poslední filmovou rolí byla postava Tulliovy matky ve filmu L'Innocente, který byl uveden do kin v roce 1976, ve stejném roce, kdy Rina Morelli zemřela. Osobní život Rina Morelli byla životní partnerkou herce Paola Stoppy, s nímž sdílela jak divadelní prkna, tak osobní život. Kromě herectví byla také aktivní v oblasti dabingu. Zemřela 17. července 1976 v Římě ve věku 67 let, zanechávajíc za sebou bohaté umělecké dědictví jak v divadle, tak ve filmu.