Josef Kobr

Josef Kobr (9. září 1920, Kladno – 10. května 1999, Ostrava) byl český herec, režisér, kabaretní a estrádní komik, konferenciér a moderátor. Jednalo se o výraznou ostravskou hereckou osobnost, která proslula svým vypravěčským uměním a originální lidovou komikou. Počátky kariéry Po maturitě na kladenské reálce v roce 1939 zahájil studium na ČVUT, obor kreslení a deskriptivní geometrie. Po násilném uzavření českých vysokých škol okupačními úřady se rozhodl studovat na pražské Umělecko-průmyslové škole, ale díky zprostředkování herečky Anny Prchalové získal angažmá v zájezdovém souboru Zdenky Sulanové. Hereckou kariéru začal za okupace v pražské Uranii (1940–1941), kde vystupoval v činoherních i operetních představeních. Následně působil v Českém divadle moravskoslezském (1941–1944) a v kladenském Městském divadle (1944–1945). Po osvobození byl krátce hercem a režisérem Oblastní zpěvohry v Jablonci nad Nisou (1946–1947). Ostravské angažmá Zásadní zlom v jeho kariéře přišel v roce 1947, kdy nastoupil do Státního divadla v Ostravě (později Divadlo Jiřího Myrona), kde působil jako herec-sólista a operetní režisér až do odchodu na penzi. V letech 1981–1987 zastával pozici uměleckého šéfa operety. V ostravském zpěvoherním souboru vytvořil na dvě stě postav a postaviček. Stal se oblíbeným představitelem starokomických operetních postav širokého rozpětí, často v klasických operetách Strausse ml., Frimla, Nedbala, Lehára a Offenbacha. Mezi jeho významné role patřily postavy jako Koloman v Cikánském baronovi, Styx v Orfeovi v podsvětí, Miška v Čardášové princezně, Frosch v Netopýrovi nebo Josef Švejk ve stejnojmenné hře. Filmová kariéra Poprvé se Josef Kobr dostal do filmových ateliérů jako statista v roce 1940 ve filmech Muzikantská Liduška a To byl český muzikant. K filmování se výrazněji vrátil až v druhé polovině 50. let. Jeho filmografie zahrnuje jedenáct celovečerních filmů, mezi nimiž byly Dědeček automobil (1956), kde ztvárnil roli závodníka, Tři přání (1958), Křižovatky (1959), Neklidnou hladinou (1962), Začít znova (1963), Strakatí andělé (1964) a Hroch (1973). Po patnáctileté odmlce se objevil ve filmu Kopytem sem, kopytem tam (1988) režisérky Věry Chytilové v roli ředitele okresního kulturního střediska. Svou poslední filmovou roli ztvárnil ve válečné komedii Stůj, nebo se netrefím! (1997) režiséra Jiřího Chlumského, kde hrál železničáře Hemeleho. Televizní tvorba Největší popularitu mu přinesla hlavní role kapelníka ostravské hornické dechovky Leopolda Juřici v televizním seriálu Dispečer (1971–1972) scenáristy Jaroslava Dietla. Devítidílný seriál natočil režisér Zdeněk Havlíček, přičemž Dietl psal roli přímo na tělo Josefu Kobrovi. Seriál pojednával o příhodách rodiny ostravského horníka a kapelníka dechové kapely a stal se prvním televizním seriálem ostravského televizního studia. Kobr dále účinkoval v televizních filmech jako Košilka, Melodie bílého klavíru, Nález, Čaj s Vladimírem Brázdou či Zlatník Ondra a v seriálech Arrowsmith a Hříšní lidé města brněnského. Čile vystupoval v ostravském rozhlase v pořadech jako Malý český Montreal či Pavilón humoru a v ostravském studiu Československé televize moderoval řadu zábavných pořadů, včetně silvestrovských estrád. Ocenění a odkaz Josef Kobr byl oceněn titulem zasloužilý umělec. V roce 1994 obdržel Cenu Senior prix za dlouholetou činnost v oblasti záznamu uměleckých výkonů, kterou mu udělila Nadace Život umělce a INTERGRAM. Své zážitky z divadelních prken shrnul do knížky hereckých vzpomínek Smějeme se s Josefem Kobrem. Za více než čtyřicet let svého působení v ostravském divadle vytvořil téměř dvě stovky rolí, jimiž rozdával radost všem divákům. Jeho manželkou byla herečka a zpěvačka Zdeňka Poláčková (1915–1990), s níž měl syna Tomáše Kobra (nar. 1964).