Emilia Zimková

Emília Zimková, narozená 1. srpna 1951 v obci Okružná na východním Slovensku, byla významná slovenská herečka, spisovatelka, scenáristka a průkopnice divadla jednoho herce. Zemřela 30. května 2023 v Bratislavě ve věku 71 let. Vzdělání a počátky kariéry Po maturitě na gymnáziu v Prešově studovala v letech 1969-1973 herectví na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě. Po ukončení studia krátce působila v Divadle pro děti a mládež v Trnavě, ale již od roku 1975 pracovala jako umělkyně ve svobodném povolání. Po maturite na gymnáziu v Prešove študovala v rokoch 1969 - 1973 herectvo na Vysokej škole múzických umení (VŠMU) v Bratislave. Po ukončení štúdií pôsobila v Divadle pre deti a mládež v Trnave, ale od roku 1975 pôsobila v slobodnom povolaní a desiatky rokov sa venovala divadelnému žánru monodráma. Během své kariéry vystupovala pod uměleckým jménem Milka Zimková. Divadelní tvorba Patrila na Slovensku k zakladateľkám tzv. divadla jedného herca a na svoje monodramatické predstavenia si sama písala divadelné texty. So svojimi monodrámami reprezentovala Slovensko v Česku, Maďarsku, Poľsku, Bulharsku, Nemecku, Rusku, ale aj na Kube. Mezi její významné monodramatické texty patří Ňeveľo nás idze, ňeveľo nam treba (1979), Čas kikiríkania (1980), Žniva (1986) a To len tak naoko (1989). Za svou divadelní tvorbu získala řadu ocenění, včetně Hlavní ceny mezinárodní poroty na 40. festivalu Divadla jednoho herce v polském městě Vroclav. Literární činnost Významný zdroj inšpirácie pre svoje diela našla v rodnom kraji. Šarišský dialekt, temperament a originálny zmysel pre humor ľudí z východoslovenského regiónu úspešne preniesla nielen do knižného debutu Pásla kone na betóne (1980), za ktorý dostala cenu Ivana Kraska, ale aj do kníh No a čo (1985), Bez slov (1999) alebo InterCity (2009) či do textov monodrám. Její literární díla umisťovala do prostředí východoslovenského venkova, kde za použití výrazného nářečí vykreslovala osudy žen, které hledají životní štěstí. V roce 2001 obdržela Cenu za knihu roku za dílo Bez slov. Filmová kariéra Emília Zimková se proslavila především rolí Johany Ovšené ve filmu She Grazed Horses on Concrete (Pásla kone na betóne, 1982), který režíroval Štefan Uher. Kultová snímka odohrávajúca sa v jej rodnom kraji, ktorú režíroval Štefan Uher, vznikla na základe jej rovnomenného knižného debutu. Vo filme stvárnila hlavnú postavu Johany Ovšenej, slobodnej matky, ktorá sa snaží pre svoju tehotnú dcéru vydobyť kúsok šťastia, napríklad hľadaním vhodného ženícha. Film vznikl na motivy povídek z její stejnojmenné knihy a Zimková se podílela i na scénáři. Tento film se stal jedním z největších slovenských komediálních hitů a získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě. Úspešný film sa dočkal aj voľného pokračovania pod názvom ...kone na betóne (1995), pod ktoré sa režisérsky podpísal Stanislav Párnický. Medzi známe filmy, v ktorých sa predstavila Milka Zimková, patria aj snímky Kosenie jastrabej lúky (1981), Zrelá mladosť (1983), Sedmé nebe (1987), Proč? (1989) alebo Montiho čardáš (1989). Za hlavní ženskou roli v pokračování ...kone na betóne získala několik ocenění, především cenu za nejlepší ženský herecký výkon na Mezinárodním festivalu evropského filmu ve francouzském městě Saint Étienne. Její filmografie zahrnuje také role ve filmech Zlaté časy (1978), Kamarátky (1979), Živá voda (1980), Návrat Jána Petru (1984) a Zabudnite na Mozarta (Forget Mozart, 1985). V českém filmu Proč? (1987) režiséra Karla Smyczka ztvárnila roli průvodčí ve vlaku, který demolují fotbaloví chuligáni. Tento film byl uveden v sekci Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes v roce 1988. Pozdější život Zimková se stáhla z herectví v 90. letech 20. století. Byla rozvedená s akademickým malířem Ondrejem Zimkou, s nímž měla syna Ondreje (narozeného 1975), který se stal akademickým sochařem, a dceru Milinu (narozenou 1979), která je výtvarnicí. Emília Zimková zemřela 30. května 2023 v nemocnici v Bratislavě po těžké nemoci. Její umělecký odkaz spočívá především v autentickém zobrazení života na východoslovenském venkově, v průkopnické práci v oblasti divadla jednoho herce a v nezapomenutelné filmové roli Johany Ovšené, která se stala součástí slovenské kulturní historie.