Marina Vlady

Marina Vlady, herečka, se narodila 10. května 1938 v Clichy, Hauts-de-Seine, Francie. Pochází z rodiny ruských imigrantů; její otec byl operní pěvec a matka tanečnice. Vlady byla jednou ze čtyř sester, z nichž všechny se věnovaly herectví: Odile Versois, Hélène Vallier a Olga Baïdar-Poliakoff. Svoji kariéru zahájila jako baletka, ale brzy přešla k filmu.

Počátky filmové kariéry

Vlady debutovala ve filmu Orage d'été v roce 1949 ve věku 11 let. V roce 1954 získala cenu Suzanne-Bianchetti za roli ve filmu Avant le déluge režiséra André Cayatte. Následně hrála ve filmu Jours d'amour (1954) pod vedením Giuseppe De Santis.

Spolupráce s Robertem Hosseinem

V letech 1955 až 1959 byla Vlady provdána za herce a režiséra Roberta Hosseina, se kterým natočila čtyři filmy: Les salauds vont en enfer (1955), Pardonnez nos offenses (1956), Toi, le venin (1958) a La Nuit des espions (1959). Tyto filmy posílily její postavení ve francouzské kinematografii.

Mezinárodní uznání

Vlady získala mezinárodní uznání za roli ve filmu La Sorcière (1956) režiséra André Michela. V roce 1963 obdržela cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes za výkon ve filmu Le Lit conjugal režiséra Marca Ferreriho. Tento úspěch ji katapultoval mezi přední evropské herečky.

Spolupráce s významnými režiséry

Vlady spolupracovala s řadou renomovaných režisérů. V roce 1966 hrála ve filmu Orsona Wellese Chimes at Midnight roli Kate Percy. Následující rok ztvárnila Juliette Jeanson ve filmu Jeana-Luca Godarda 2 ou 3 choses que je sais d'elle (1967), což dále upevnilo její postavení v evropské kinematografii.

Role v italské kinematografii

Vlady také hrála v italských filmech, například ve snímku Il sapore del grano (1986), kde ztvárnila vnímavou a ochranitelskou nevlastní matku. Její schopnost přizpůsobit se různým filmovým stylům a kulturám jí umožnila udržet si dlouhou a rozmanitou kariéru.

Televizní kariéra

Kromě filmové kariéry se Vlady objevila i v televizi. V roce 1983 hrála v minisérii La Chambre des Dames, která byla dobře přijata kritikou i diváky. Její přítomnost na televizní obrazovce ukázala její všestrannost a schopnost oslovit široké publikum.

Osobní život a literární tvorba

Vlady byla třikrát vdaná, mimo jiné za sovětského básníka a písničkáře Vladimira Vysockého od roku 1969 až do jeho smrti v roce 1980. Po jeho smrti napsala knihu Vladimir nebo přerušený let, která popisuje jejich vztah a život v Sovětském svazu. Tato kniha získala uznání za svůj upřímný a hluboký pohled na jejich společný život.