Sarah Vaughan

Sarah Lois Vaughan, narozená 27. března 1924 v Newarku v New Jersey a zemřelá 3. dubna 1990 v Hidden Hills v Kalifornii, byla americká jazzová zpěvačka a pianistka. Přezdívalo se jí "Sassy" a "The Divine One" (Božská) a je považována za jednu z nejvýznamnějších jazzových vokalistek všech dob. Hudební začátky Vaughan se narodila jako dcera Asburyho "Jakea" Vaughana, tesaře, který hrál na kytaru a piano, a Ady Vaughanové, pradleny, která zpívala v kostelním sboru. Již od sedmi let studovala hru na klavír a varhany a zpívala v kostelním sboru baptistické církve Mt. Zion v Newarku. Její profesionální kariéra začala v roce 1942, kdy vyhrála amatérskou soutěž v harlemském divadle Apollo s písní "Body and Soul". Toto vítězství jí přineslo týdenní angažmá v Apollu a následně ji objevil Billy Eckstine, který jí pomohl získat místo zpěvačky a druhé pianistky v orchestru Earla Hinese v roce 1943. Vzestup hvězdy V roce 1944 se Vaughan připojila k nově vzniklému orchestru Billyho Eckstina, kde se setkala s trumpetistou Dizzym Gillespiem a saxofonistou Charliem Parkerem. Tito průkopníci bebopu významně ovlivnili její hudební styl. Po odchodu od Eckstina krátce působila v kapele Johna Kirbyho, než se v roce 1945 vydala na sólovou dráhu. Její první nahrávky pro Continental Records vznikly na Silvestra 1944. Pod vedením svého prvního manžela a manažera George Treadwella začala Vaughan pravidelně nahrávat a vystupovat. Její hity jako "It's Magic" a "Tenderly" jí v pozdních 40. letech přinesly mezinárodní uznání. Vrchol kariéry V 50. letech Vaughan podepsala smlouvu s Mercury Records a její nahrávky vycházely jak pod hlavní značkou Mercury (popové skladby), tak pod jazzovou značkou EmArcy. Mezi její největší hity patřily "Make Yourself Comfortable", "Whatever Lola Wants" (1955), "Misty" (1957) a milionový prodejní hit "Broken-Hearted Melody" (1959). V tomto období také vystupovala v několika filmech, včetně Disc Jockey (1951), Jazz Festival (1956) a Basin Street Revue (1956). V roce 1954 vystoupila na prvním jazzovém festivalu v Newportu a debutovala v Carnegie Hall s orchestrem Counta Basieho. Následně podnikla velké evropské turné. Pozdější léta V 60. letech nahrávala s významnými kapelníky jako Count Basie, Benny Carter a Quincy Jones. Přestože se měnily hudební vkusy, Vaughan si udržela věrné publikum a pokračovala v koncertování po celém světě. V 70. letech spolupracovala s dirigentem Michaelem Tilsonem Thomasem a Los Angeles Philharmonic Orchestra na koncertu věnovaném hudbě George Gershwina v Hollywood Bowl. Tento úspěšný projekt následně představila v různých městech s různými orchestry. V roce 1982 získala Grammy za album Gershwin Live! a v roce 1989 jí byla udělena cena NEA Jazz Masters Award. Její hlas, který s věkem získal temnější barvu, neztratil nic ze své kvality, což bylo patrné zejména v její interpretaci písně "Send in the Clowns", která se stala její signaturní skladbou. Odkaz Sarah Vaughan je považována za jednu z nejvlivnějších jazzových zpěvaček 20. století. Její tříoktávový hlasový rozsah, bohatý tón, kontrolované vibrato a schopnost improvizace z ní učinily jedinečnou umělkyni. Spolu s Billie Holiday a Ellou Fitzgerald pomohla popularizovat jazzový zpěv a ovlivnila generace vokalistů, včetně Amy Winehouse, Anity Baker, Sade a Rickie Lee Jones. Kritik Scott Yanow o ní napsal, že měla "jeden z nejúžasnějších hlasů 20. století". Přestože byla často označována za jazzovou zpěvačku, sama se tomuto označení vyhýbala a její hudební odkaz přesahuje žánrové hranice.