Lorna Vančurová

Lorna Vančurová, narozená 27. března 1951 v Praze, je česká herečka a rozhlasová redaktorka. Původním jménem Lorna Homoláčová, později známá také jako Lorna Homoláčová-Vančurová, se zapsala do české kinematografie již v mladém věku. Filmové začátky Svou hereckou kariéru zahájila Lorna Vančurová v pouhých osmnácti letech, kdy debutovala ve sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) režiséra Oldřicha Lipského. V tomto kultovním snímku, který se odehrává střídavě v budoucnosti a v Praze roku 1911, se objevila ještě pod svým rodným jménem Lorna Homoláčová. Film, natočený podle námětu a scénáře Josefa Nesvadby a Miloše Macourka, se stal jedním z jejích nejvýznamnějších počinů a dodnes patří mezi oblíbené české komedie. Filmografie a významné role V průběhu 70. let se Lorna Vančurová objevila v několika významných českých filmech. Mezi její nejznámější role patří účinkování v populární komedii Adéla ještě nevečeřela (1977), kde se opět setkala s režisérem Oldřichem Lipským. Tento film, který získal v roce 1980 cenu Saturn pro nejlepší zahraniční film, je dodnes považován za jeden z klenotů české kinematografie. Vančurová se zde objevila po boku hvězd jako byli Michal Dočolomanský, Rudolf Hrušínský či Miloš Kopecký. Další významnou položkou v její filmografii je snímek Lásky mezi kapkami deště (1979) režiséra Karla Kachyni, romantický příběh odehrávající se ve 30. letech 20. století na pražském Žižkově. V průběhu své kariéry se objevila také v dalších filmech jako Šílený kankán (1982) nebo Vlastně se nic nestalo (1988). Televizní a rozhlasová tvorba Vedle filmové tvorby se Lorna Vančurová věnovala i televizní a rozhlasové práci. Účinkovala v televizních seriálech jako Heřmánci (1990), Když se slunci nedaří (1995) nebo Místo nahoře (2004). Její profesní dráha zahrnovala také práci rozhlasové redaktorky, což jí umožnilo uplatnit svůj charakteristický hlas i mimo kamery. Osobní život a fenomén čtyřčat Přestože byla Lorna Vančurová aktivní herečkou a moderátorkou, do širšího povědomí veřejnosti vstoupila především jako matka prvních pražských čtyřčat, která se narodila 25. ledna 1983 v porodnici u Apolináře v Praze. S manželem již měli sedmiletého syna Matěje a žili v malém bytě o jedné místnosti. Čtyřčata - Anička, Jakub, Lukáš a Vojta - přišla na svět na počátku devátého měsíce bez zdravotních komplikací. Fenomén čtyřčat Vančurových byl v mnoha směrech výjimečný. Nebyla výsledkem umělého oplodnění ani léčby plodnosti. Lorna Vančurová se k výchově početného potomstva postavila s velkou odpovědností a podle na tehdejší dobu pokrokových metod. Dbala na to, aby se na každé z čtyřčat pohlíželo jako na individualitu a aby se každému dostávalo pozornosti. Po narození čtyřčat se Lorna Vančurová postupně vrátila k divadlu a moderování, avšak náročné tempo života velké rodiny si vybralo svou daň na jejím manželství, které se rozpadlo. Přesto se dokázala i jako samoživitelka vrátit ke své milované profesi v divadle, filmu a rozhlase.