Marie Trintignant

Marie Trintignant (21. ledna 1962, Boulogne-Billancourt, Francie – 1. srpna 2003, Neuilly-sur-Seine, Francie) byla francouzská filmová a divadelní herečka, která se během své 36leté kariéry objevila ve více než 30 filmech. Rodinné zázemí a dětství Marie Trintignant se narodila do rodiny hluboce spjaté s francouzským filmovým průmyslem. Byla dcerou významného francouzského herce Jeana-Louise Trintignanta a režisérky, producentky a scenáristky Nadine Marquand (Trintignant). Na filmovém plátně debutovala již ve čtyřech letech ve snímku Mon amour, mon amour (1967), který režírovala její matka a v němž hrál i její otec. V roce 1970 tragicky zemřela její mladší sestra Pauline na syndrom náhlého úmrtí dítěte, což tehdy osmiletou Marii hluboce zasáhlo – stala se uzavřenou a prakticky přestala mluvit. Během dospívání trpěla silnou plachostí, kterou se rozhodla překonat právě prostřednictvím herectví. Původně zvažovala kariéru veterinářky kvůli své lásce ke zvířatům, nakonec se však vydala uměleckou cestou. Herecké začátky a průlom Skutečný průlom v její kariéře přišel v roce 1979 s filmem Série noire režiséra Alaina Corneau, kde hrála po boku Patricka Dewaera. V tomto noir thrilleru ztvárnila roli téměř autistické dospívající dívky Mony, která je nucena k prostituci vlastní tetou. Její výkon v tomto temném a ponurém snímku upoutal pozornost kritiky a odstartoval její profesionální kariéru. Film je dodnes považován za kultovní dílo francouzské kinematografie 70. let. Spolupráce s Claudem Chabrolem Významným milníkem v kariéře Marie Trintignant byla spolupráce s renomovaným režisérem Claudem Chabrolem. V roce 1988 se objevila v jeho filmu Une affaire de femmes (Story of Women), kde ztvárnila prostitutku Lucii po boku Isabelle Huppert. Film, odehrávající se ve Francii za nacistické okupace, byl inspirován skutečným příběhem Marie-Louise Giraud, jedné z posledních žen popravených gilotinou ve Francii. O této spolupráci později Trintignant řekla: "Do té doby jsem vždy cítila, že jsem podvodnice, pokud jsem nezacházela do extrémů při zobrazování bolesti svých postav, ale on mě naučil lehkosti. Ukázal mi, jak růst bez falešné tragédie." S Chabrolem spolupracovala znovu v roce 1992 na filmu Betty, adaptaci knihy Georgese Simenona. V tomto psychologickém dramatu ztvárnila hlavní roli sebedestruktivní alkoholičky z buržoazní rodiny. Za svůj výkon získala uznání kritiky, která ocenila její schopnost přesvědčivě ztvárnit komplexní a temnou postavu. Vrchol kariéry v 90. letech V roce 1990 Marie Trintignant přežila vážnou automobilovou nehodu, což však neovlivnilo tempo její kariéry. V následujících letech se objevila v řadě významných filmů. V roce 1990 získala svou první hlavní roli ve snímku Une nuit d'été en ville (Summer Night in Town). Následovaly filmy jako Les Amants du Pont-Neuf (1991) a Cible émouvante (Wild Target, 1993), kde hrála po boku Jeana Rocheforta a Guillauma Depardieu. V roce 1995 se objevila ve filmu Les Apprentis (The Apprentices) po boku svého tehdejšího manžela Françoise Cluzeta. V roce 1998 znovu spolupracovala s Guillaumem Depardieu ve snímku Comme elle respire (White Lies). Během své kariéry byla pětkrát nominována na Césara, nejprestižnější francouzské filmové ocenění, což svědčí o uznání jejího hereckého talentu. Divadelní tvorba Kromě filmové kariéry se Marie Trintignant věnovala i divadlu. Významná byla zejména její role v inscenaci Le Retour (Návrat) od Harolda Pintera, kde prokázala svůj talent i na divadelních prknech. Poslední role a odkaz Dva z jejích filmů byly uvedeny posmrtně. Prvním byl Janis et John (2003), biografický film režírovaný jejím odloučeným manželem Samuelem Benchetritem, ve kterém ztvárnila roli legendární zpěvačky Janis Joplin. Druhým byl televizní minisérie Colette, une femme libre (2004), režírovaný její matkou, kde hrála hlavní roli francouzské spisovatelky Colette. Tento projekt byl natáčen v Litvě, kde také došlo k tragické události, která ukončila její život. Marie Trintignant byla známá svou zálibou v portrétech marginalizovaných žen a tragických hrdinů. Sama uvedla, že ráda hrála postavy, které jí umožňovaly mluvit "za ty, za které nestojí za to mluvit". Její herecký rejstřík zahrnoval jak komedie, tak tragédie, přičemž vynikala zejména v rolích komplexních a problematických postav. Marie Trintignant zemřela 1. srpna 2003 ve věku 41 let na následky těžkého poranění hlavy, které jí způsobil její tehdejší partner Bertrand Cantat, zpěvák francouzské rockové skupiny Noir Désir, během hádky v hotelovém pokoji v litevském Vilniusu. Její tragická smrt vyvolala ve Francii rozsáhlou diskusi o domácím násilí. Zanechala po sobě čtyři syny a bohaté filmové dědictví, které dodnes inspiruje nové generace herců a filmařů.