Monika Švábová

Monika Švábová, narozená 10. března 1946 v Praze, je významná česká herečka, která svou kariéru zasvětila především divadelnímu umění. Narodila se do rodiny uznávaného malíře a grafika Jaroslava Švába (1906-1999), její matka pocházela z buržoazní rodiny. Již od dětství projevovala umělecké sklony - na základní škole navštěvovala baletní přípravku Národního divadla a dokonce v něm statovala. Přestože se pokoušela o studium na Taneční konzervatoři, kam nebyla přijata, ke studiu herectví se nakonec dostala po maturitě, kdy krátce hostovala v Divadle na Vinohradech a následně vystudovala herectví na Divadelní akademii múzických umění (DAMU), kterou absolvovala v roce 1968. Filmová kariéra Moniky Švábové je poměrně skromná, ale zahrnuje několik zajímavých rolí. Svůj debut na filmovém plátně absolvovala ještě během studií, kdy se objevila v menších rolích v dětských detektivních filmech Volejte Martina (1965) a Martin a červené sklíčko (1966). Její jedinou hlavní filmovou rolí byla postava Rosy Fürstové v dnes již méně známém snímku Muž na útěku (1968), který se zabýval tématem pátrání po válečných zločincích. Hlavní těžiště umělecké činnosti Moniky Švábové však spočívá v divadle. Ještě během studií získávala zkušenosti v profesionálním divadle, kdy jako studentka hostovala v Divadle Na zábradlí v Kafkově Procesu a v Macourkově Hře na Zuzanku. Po absolutoriu DAMU v roce 1968 nastoupila do plzeňské činohry Divadla J. K. Tyla, kde působí dodnes. Za léta svého působení vytvořila v Plzni přes 190 divadelních postav. Monika Švábová patří k těm členům plzeňské činohry, kteří se výrazně podílejí na uměleckém profilu souboru. Ani v hereckých začátcích nebyly její doménou postavy naivek nebo lineárních charakterů. Od počátku své kariéry vytvořila velké postavy shakespearovského repertoáru, jako byla Julie v Romeovi a Julii, Desdemona v Othelovi, Jessica v Kupci benátském či Viola ve Večeru tříkrálovém. Mnohé divadelní tituly byly v Plzni nasazeny právě proto, aby v nich mohla prokázat své herecké mistrovství - například jako Marie v Parádním pokoji, Pavla v Toulavém koni, Jill v Motýlech, Doňa Rosita ve stejnojmenné hře, Arkadinová v Rackovi, Blanche v Tramvaji do stanice Touha nebo Eleonora ve Lvovi v zimě. V dalších sezonách se zhostila tragické postavy Ludmily v představení Drahomíra a její synové, výtečně pobavila diváky jako Paní domácí Dubinská ve Flamendrovi nebo v roli Hraběnky Thurnové v Počestných paních plzeňských. V "covidové době" jako host nastudovala dokonce významné role v muzikálu - Paní Higginsovou v My Fair Lady nebo Bábi v Billy Elliotovi. Ztvárnila také roli Violet v divadelní hře Srpen v zemi indiánů, kterou v České republice uvedlo pět divadel včetně Národního divadla v Praze a Divadla J. K. Tyla v Plzni. V roce 1974 se Monika Švábová provdala za herce Pavla Pavlovského, který byl jednou z vůdčích osobností plzeňského divadla během Sametové revoluce. Společně s dalšími herci jako D. Neblechová, S. Šanovcová, V. Vlčková, J. Gross, P. Pípal, R. Přibil, J. Samek, T. Šolc, M. Vlachovský a V. Vrabec tvořili po dlouhou dobu stabilní jádro plzeňského hereckého ansámblu. Monika Švábová s manželem Pavlem Pavlovským účinkovala také v inscenaci hry Václava Havla Odcházení v J. K. Tylově divadle v roce 2008. Jak sama herečka říká: "Od malička tanec a hudbu miluju. Spíš mám občas strach, jestli obstojím. Ale divadlo beru jako perfektní duševní a fyzický trénink, nutí mě být pořád v kondici. Pro člověka mého věku je to nesmírně důležité. Miroslav Horníček říkal, že člověk stárne, když přestane žasnout, když přestane být dychtivý. Já bych ještě přidala, když přestane být zvědavý. To je to, co mě žene dál."