Eva Sadková

Eva Sadková, narozena 16. července 1931 v Praze, zemřela 7. dubna 2000 v Praze, byla významná česká filmová a televizní režisérka a scenáristka. Vzdělání a profesní začátky Eva Sadková vystudovala obor režie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Po absolutoriu v roce 1954 nastoupila jako režisérka do tehdy teprve začínající Československé televize, kde zůstala až do důchodového věku. Během své dlouholeté kariéry se vypracovala na jednu z nejlepších českých televizních režisérek, často označovanou za "první dámu české televizní režie". Filmová tvorba Ačkoliv se Sadková věnovala především televizní tvorbě, režírovala také dva celovečerní kinematografické snímky. Prvním byl film Dvanáct (1964), komedie natočená podle divadelní hry Pavla Kohouta. Druhým a významnějším byl kriminální film Pět milionů svědků (1965), který představuje originální detektivní příběh z prostředí televize, jež Sadková velmi dobře znala. Film vypráví o vraždě, která se odehraje během živého televizního vysílání před očima pěti milionů diváků. V hlavních rolích se představili Radovan Lukavský a Jan Tříska jako dvojice vyšetřovatelů. Televizní inscenace Eva Sadková natočila během své kariéry přes 150 televizních inscenací (některé zdroje uvádějí až 350), což je samo o sobě mimořádný výkon. Její inscenace se vyznačovaly zvláštní hloubkou, byly plné emocí a vnitřního napětí. Sadková si vybírala ty nejlepší herce, které dokázala přimět k mimořádným výkonům. Nejvýznamnější televizní díla Mezi její nejvýznamnější televizní inscenace patří dvoudílná adaptace románu Grahama Greena Ministerstvo strachu (1966) s Jiřím Adamírou v hlavní roli, která je považována za jedno z nejnoirovějších děl, jež v Československé televizi vzniklo. Dále vynikla Hrubínova Křišťálová noc (1966), Zweigova Studie jednoho strachu (1967) a Wildeův Zločin lorda Savila (1968), kde Václav Voska skvěle ztvárnil znuděného anglického šlechtice, jemuž psychopatický věštec předpoví, že někoho zabije. Vrcholná díla 70. a 80. let Z pozdějších děl vyniká zejména inscenace Půlpenny (1974) s Karlem Högerem v hlavní roli, která je považována za jedno z jejích mistrovských děl. K dalším významným inscenacím patří Cukrárna, Hostinec u létavého draka, Konec semestru (1974) a Obyčejná historie (1982). Sadková také režírovala adaptaci románu Ivana Sergejeviče Turgeněva Otcové a děti, která je mnohými považována za jedno z jejích nejlepších děl. Pozdní tvorba a literární činnost V 90. letech pokračovala v televizní tvorbě inscenacemi jako Modrý den (1994) podle novely Arnošta Lustiga, Nespavost ve dvou (1994) a Erotický triptych (1991). V tomto období si Eva Sadková vyzkoušela i literární žánr, když se podílela na knize Scénář pro Naďu o zpěvačce Nadě Urbánkové. Režijní styl a odkaz Eva Sadková byla známá svým perfekcionismem a náročností vůči hercům. Její životní krédo znělo: "Brutality je v životě tolik, že podle mého názoru by dobrý kumšt měl posilovat v lidech laskavost." Kromě televizní a filmové tvorby pohostinsky režírovala také několik představení v pražských divadlech. Za svou tvorbu získala v roce 1965 odměnu za televizní inscenace Soud a Ticho v rámci Umělecké soutěže k 20. výročí osvobození Československa.