Michele Placido

Michele Placido, italský herec, režisér a scenárista, se narodil 19. května 1946 v Ascoli Satriano v oblasti Apulie v Itálii. Pochází z chudé rodiny z Rionero in Vulture a je potomkem známého briganta Carmine Crocca. Před zahájením herecké kariéry pracoval jako policista v Římě a studoval herectví na Centro Sperimentale di Cinematografia a u Silvia D'Amica na Accademia Nazionale di Arte Drammatica.

Placido debutoval jako herec v divadelní hře Sen noci svatojánské v roce 1969. O dva roky později začal pracovat ve filmu pod režiséry jako Luigi Comencini, Mario Monicelli, Salvatore Samperi a další. Jeho první úspěch přišel s rolí vojáka Paola Passeriho ve filmu Marcia trionfale (1976) režiséra Marca Bellocchia, za kterou získal ocenění David di Donatello. V roce 1979 získal Stříbrného medvěda za nejlepšího herce na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu za roli ve filmu Ernesto.

V roce 1983 získal mezinárodní uznání díky roli policejního inspektora Corrada Cattaniho v televizním seriálu La piovra, který se zabýval bojem proti mafii. Tuto postavu ztvárnil v následujících třech sériích až do smrti své postavy. Tato role mu přinesla širokou popularitu a upevnila jeho postavení na mezinárodní scéně.

V roce 1990 debutoval jako režisér filmem Pummarò, který byl promítán v sekci Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes. Tři z jeho filmů soutěžily o Zlatého lva na Benátském filmovém festivalu. Mezi jeho režijní počiny patří filmy jako Un eroe borghese (1995), Of Lost Love (1998) a Romanzo criminale (2005).

Během své kariéry získal Placido pětkrát ocenění Nastro d'Argento a čtyřikrát David di Donatello. Jeho přínos italské kinematografii je široce uznáván a jeho práce ovlivnila mnoho mladých herců a režisérů.

Placido byl do roku 1994 ženatý s herečkou Simonettou Stefanelli, s níž má dceru Violante Placido, která je rovněž herečkou. V roce 2012 se oženil s herečkou Federicou Vincenti po více než desetiletém vztahu; pár se rozvedl v prosinci 2017.

V roce 2021 byl Placido jmenován prezidentem Teatro Comunale ve Ferraře, což odráží jeho trvalý vliv a přínos italské kulturní scéně.