Marisa Fabbri

Marisa Fabbri, narozená 15. srpna 1927 ve Florencii, Itálie, byla významnou italskou divadelní a filmovou herečkou. Patřila mezi nejvýraznější představitelky italského divadla 20. století a během své dlouhé kariéry spolupracovala s nejvýznamnějšími italskými divadelními režiséry. Divadelní kariéra Marisa Fabbri se formovala ve Florencii v prostředí ochotnických divadel a univerzitního divadla, kde získala základy hereckého řemesla. Její divadelní kariéra byla ovlivněna brechtovskými principy, které později uplatnila ve své tvorbě. Od 60. let spolupracovala s několika významnými italskými režiséry, především s Aldem Trionfem, kterého považovala za svého přítele, a s legendárním Giorgiem Strehlerem, zakladatelem slavného milánského divadla Piccolo Teatro. Mezi její nejpamátnější divadelní role patřily výkony v Pirandellově hře I giganti della montagna (Obři z hor) pod režijním vedením Giorgia Strehlera, v díle Roberta Musila Vinzenz e l'amica degli uomini importanti v režii Alda Trionfa a v Cocteauově hře I parenti terribili pod vedením Giancarlo Cobelliho. Spolupráce s Lucou Ronconim Zvláštní místo v její kariéře zaujímá dlouhodobá spolupráce s režisérem Lucou Ronconim, pod jehož vedením vytvořila řadu nezapomenutelných rolí. Mezi nejvýznamnější patří její výkony v inscenacích Euripidových Bakchantek, Aischylovy Orestei, Maeterlinckova L'uccellino azzurro (Modrý pták), Holzova Ignorabimus, Čechovových Tří sester a Bernanosových Dialogů karmelitek. Fabbri byla známá svým osobitým hereckým stylem, v němž spojovala charisma a mistrovství velkého herce s otevřeností vůči režijnímu divadlu. Vyvinula osobitý model herce-interpreta, který chápe herectví jako "živoucí psaní". Filmová kariéra Vedle divadla se Marisa Fabbri věnovala také filmu, i když v menší míře. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří postava královny neapolské (La regina di Napoli) ve filmu La Tosca (1973) režiséra Luigiho Magniho, kde hrála po boku Monicy Vitti, Gigiho Proiettiho a Vittoria Gassmana. Tento film byl volnou adaptací dramatu Victoriena Sardoua, přepracovanou do ironicko-groteskní podoby s prvky hudební komedie. Dále ztvárnila roli hraběnky Gemini v televizním seriálu Ritratto di signora (1975) a jednu z posledních rolí vytvořila ve filmu Gli astronomi (2003) jako postava Stupendo Canonico. Její filmografie čítá celkem 36 hereckých rolí, včetně filmů jako The Weekend Murders (1970), kde hrála tetu Gladys Kemple, nebo Rabid Dogs (1974). Další aktivity a odkaz Kromě herectví se Marisa Fabbri příležitostně věnovala také dabingu, především pro společnost ARS. V 90. letech se několikrát ujala režie operních představení, například Pucciniho Madama Butterfly v Livornu (1990), La bohème pro Operu v Římě (1996) a Inés de Castro v Teatro Pergolesi v Jesi (1999). Její umělecký odkaz je uchováván v archivu Univerzity ve Florencii, která spravuje fond nesoucí její jméno. Tento fond byl vytvořen v roce 2007 z iniciativy jejího partnera Paola Modugna a sestry Gildy Fabbri a obsahuje jak osobní dokumenty, tak pracovní materiály z její bohaté divadelní kariéry. Marisa Fabbri zemřela 10. června 2003 v Římě ve věku 75 let, zanechávajíc za sebou významnou stopu v italském divadle a filmu.