?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Eduardo Escorel: Filmy a seriály

  • São Bernardo
    São Bernardo (1972)
    Film
    76%
    1
  • Terra em Transe
    Terra em Transe (1967)
    Film

    Předcházející snímek Maranhão 66 byl reportáží z voleb a Rochovi sloužil jako příprava. Imaginární stát Eldorado (podobá se Brazílii v letech 1964-1968) zažívá politickou krizi. Společnost EXPLINT využívá temné síly k ovládání země. Pučisté připravují převrat. A básník Paulo Martins je zmítán mezi politikou a poezií. (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    72%

    Předcházející snímek Maranhão 66 byl reportáží z voleb a Rochovi sloužil jako příprava. Imaginární stát Eldorado (podobá se Brazílii v letech 1964-1968) zažívá politickou krizi. Společnost EXPLINT využívá temné síly k ovládání země. Pučisté připravují převrat. A básník Paulo Martins je zmítán mezi politikou a poezií. (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    2
  • Inconfidentes, Os
    Inconfidentes, Os (1972)
    Film
    V březnu 1789 bylo teoreticky připraveno spiknutí v Minas Gerais. Jeho vůdcem byl Joaquim José da Silva Xavier, řečený Tiradentes. Všichni významnější úředníci, intelektuálové, duchovní i vojenští a miliční představitelé přislíbili součinnost. Spiklenci nabízejí velmi nehrdinský pohled na tuto významnou událost brazilských dějin.

    V roce 1972 se konal v Brazílii první Kongres filmového průmyslu v Riu de Janeiru. V hlavním městě státu Bahia se uskutečnily Dny krátkých filmů. Premiéru má nejúspěšnější pornochanchada v historii – A Viúva Virgem (Pedro C. Rovai) a dva nepohodlné filmy – São Bernardo (L. Hirszman) a Spiklenci. Téma boje za nezávislost se v této době vojenské diktatury a krutého útlaku stává alegorií na aktuální situaci. Na plátnech kin se proti tupé ideologii bojuje historickým exkurzem. Navíc režisér se nedrží oficiální verze z učebnic dějepisu a uchyluje se k naprostému historickému revizionismu, aniž by si dělal starosti, jak moc bije do očí paralela s tehdejší situací. Film byl spoluprodukován italskou televizí (pod názvem La Congiura). Mučedník Tiradentes je pojat nezvykle realisticky se snahou o přesnou rekonstrukci. Scénář vznikl na základě sedmisvazkových prvopisů rozsudků, veršů básníků zapletených do povstání, moderních básní Cecilie Meirelesové a archivních rešerší. Téměř vědecký snímek je postaven na veršovaných dialozích za použití zastaralé formy portugalštiny, což má zvětšit odstup od jednotlivých postav. Nakonec vše vyznívá více jako psychologická diskuze současné brazilské levice, jež reviduje své úspěchy i neúspěchy. Poslední záběry navíc patří současnosti, čímž je umocněna aktualizace celého problému. Joaquim Pedro de Andrade (1932-1988) patří mezi nejzajímavější režiséry brazilského filmu. Vystudoval fyziku. Založil produkční společnost Saga Filmes, kde natočil řadu dokumentárních snímků. Studoval film v Paříži, Londýně a v New Yorku. Do cinema novo se zařadil již jednou epizodou z povídkového filmu Cinco Vezes Favela (1962). Největší úspěch zaznamenal kanibalistickým příběhem Macunaíma (1969; poprvé byl film v Čechách uveden na Letní filmové škole a následně na festivalu v Karlových Varech). Následoval pozoruhodný snímek Spiklenci. Většina historiků se shoduje, že rokem 1974 končí vklad tohoto režiséra do domácí kinematografie. Možná přeci jen za pozornost stojí i O Homem do Pau-Brasil (1981) – životopis básníka Oswalda de Andrade. (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    69%
    V březnu 1789 bylo teoreticky připraveno spiknutí v Minas Gerais. Jeho vůdcem byl Joaquim José da Silva Xavier, řečený Tiradentes. Všichni významnější úředníci, intelektuálové, duchovní i vojenští a miliční představitelé přislíbili součinnost. Spiklenci nabízejí velmi nehrdinský pohled na tuto významnou událost brazilských dějin.

    V roce 1972 se konal v Brazílii první Kongres filmového průmyslu v Riu de Janeiru. V hlavním městě státu Bahia se uskutečnily Dny krátkých filmů. Premiéru má nejúspěšnější pornochanchada v historii – A Viúva Virgem (Pedro C. Rovai) a dva nepohodlné filmy – São Bernardo (L. Hirszman) a Spiklenci. Téma boje za nezávislost se v této době vojenské diktatury a krutého útlaku stává alegorií na aktuální situaci. Na plátnech kin se proti tupé ideologii bojuje historickým exkurzem. Navíc režisér se nedrží oficiální verze z učebnic dějepisu a uchyluje se k naprostému historickému revizionismu, aniž by si dělal starosti, jak moc bije do očí paralela s tehdejší situací. Film byl spoluprodukován italskou televizí (pod názvem La Congiura). Mučedník Tiradentes je pojat nezvykle realisticky se snahou o přesnou rekonstrukci. Scénář vznikl na základě sedmisvazkových prvopisů rozsudků, veršů básníků zapletených do povstání, moderních básní Cecilie Meirelesové a archivních rešerší. Téměř vědecký snímek je postaven na veršovaných dialozích za použití zastaralé formy portugalštiny, což má zvětšit odstup od jednotlivých postav. Nakonec vše vyznívá více jako psychologická diskuze současné brazilské levice, jež reviduje své úspěchy i neúspěchy. Poslední záběry navíc patří současnosti, čímž je umocněna aktualizace celého problému. Joaquim Pedro de Andrade (1932-1988) patří mezi nejzajímavější režiséry brazilského filmu. Vystudoval fyziku. Založil produkční společnost Saga Filmes, kde natočil řadu dokumentárních snímků. Studoval film v Paříži, Londýně a v New Yorku. Do cinema novo se zařadil již jednou epizodou z povídkového filmu Cinco Vezes Favela (1962). Největší úspěch zaznamenal kanibalistickým příběhem Macunaíma (1969; poprvé byl film v Čechách uveden na Letní filmové škole a následně na festivalu v Karlových Varech). Následoval pozoruhodný snímek Spiklenci. Většina historiků se shoduje, že rokem 1974 končí vklad tohoto režiséra do domácí kinematografie. Možná přeci jen za pozornost stojí i O Homem do Pau-Brasil (1981) – životopis básníka Oswalda de Andrade. (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    3
  • Padre e a Moça, O
    Padre e a Moça, O (1966)
    Film
    68%
    4
  • Macunaíma
    Macunaíma (1969)
    Film
    Předlohou k tomuto filmu byl ikonický román brazilského modernismu, který napsal Mário de Andrade (pouze jmenovec) v roce 1928. K jeho volbě režisér poznamenal: „Jakmile jsem pochopil, že Macunaíma je příběhem Brazilce požíraného vlastní zemí, celý příběh se stal zcela srozumitelným a všechno do sebe zapadlo.“ Jeho adaptace ukazuje národ uvězněný mezi tvrdou diktaturou a anarchistickou energií lidu. Co spojuje knihu i film, je zamyšlení nad identitou Brazílie, země, ve které vedle sebe existují magická zaříkadla s moderní technikou. Titulní postava, „muž bez vlastností“, se po cestě z džungle do velkoměsta mění z černocha v bělocha, potkává podvodníky, odbojáře a průmyslníka, který s oblibou pojídá lidi. Snímek Macunaíma, restaurovaný do původní podoby (délkou i barevně), nabízí halucinační kombinaci pohádky, radikální politiky a nápaditého humoru.
    67%
    Předlohou k tomuto filmu byl ikonický román brazilského modernismu, který napsal Mário de Andrade (pouze jmenovec) v roce 1928. K jeho volbě režisér poznamenal: „Jakmile jsem pochopil, že Macunaíma je příběhem Brazilce požíraného vlastní zemí, celý příběh se stal zcela srozumitelným a všechno do sebe zapadlo.“ Jeho adaptace ukazuje národ uvězněný mezi tvrdou diktaturou a anarchistickou energií lidu. Co spojuje knihu i film, je zamyšlení nad identitou Brazílie, země, ve které vedle sebe existují magická zaříkadla s moderní technikou. Titulní postava, „muž bez vlastností“, se po cestě z džungle do velkoměsta mění z černocha v bělocha, potkává podvodníky, odbojáře a průmyslníka, který s oblibou pojídá lidi. Snímek Macunaíma, restaurovaný do původní podoby (délkou i barevně), nabízí halucinační kombinaci pohádky, radikální politiky a nápaditého humoru.
    5
  • Dois Perdidos Numa Noite Suja
    Dois Perdidos Numa Noite Suja (2002)
    Film
    Příběh dvou brazilských emigrantů v New Yorku je kronikou peripetií mnoha podobných zoufalců, kteří věří v lepší budoucnost ve svobodné zemi. Již seznámení obou hlavních protagonistů - dívky, která si nechá říkat Paco, a Tonhyho - je neobvyklé. Ona se vydává za chlapce a poskytuje orální sex na veřejných záchodcích, kde Tonhy uklízí. Když ji chce jeden zákazník na oplátku uspokojit, projeví se, že Paco je dívka, a Tonhy ji zachrání před zákazníkovým hněvem. Jejich vztah však nabývá mnohem komplikovanějších rozměrů, když dívka není schopna překonat své životní trauma a oba se nemohou vymanit ze svého neutěšeného postavení. (FebioFest 2006)
    Žánry:Drama
    66%
    Příběh dvou brazilských emigrantů v New Yorku je kronikou peripetií mnoha podobných zoufalců, kteří věří v lepší budoucnost ve svobodné zemi. Již seznámení obou hlavních protagonistů - dívky, která si nechá říkat Paco, a Tonhyho - je neobvyklé. Ona se vydává za chlapce a poskytuje orální sex na veřejných záchodcích, kde Tonhy uklízí. Když ji chce jeden zákazník na oplátku uspokojit, projeví se, že Paco je dívka, a Tonhy ji zachrání před zákazníkovým hněvem. Jejich vztah však nabývá mnohem komplikovanějších rozměrů, když dívka není schopna překonat své životní trauma a oba se nemohou vymanit ze svého neutěšeného postavení. (FebioFest 2006)
    Žánry:Drama
    6
  • Cara a Cara
    Cara a Cara (1967)
    Film
    66%
    7
  • Villa-Lobos - Uma Vida de Paixão
    Villa-Lobos - Uma Vida de Paixão (2000)
    Film
    65%
    8
  • Quando o Carnaval Chegar
    Quando o Carnaval Chegar (1972)
    Film
    62%
    9
  • Der Leone have sept cabeças
    Der Leone have sept cabeças (1971)
    Film
    Mezinárodní originální název odkazuje na multikulturní prostor Afriky, kde se příběh odehrává. Všichni soupeří se všemi – kolonialisté, místní vládci, americký agent, krásná žena i církev. Jde o jediný film Glaubera Rochy, který je velkou divadelní hrou, plnou divokého absurdního humoru a historických mystifikací. Film je věnován významnému brazilskému kritikovi Paulu Emiliovi Salles Gomesovi (zemřel v roce 1977), který je autorem textu o brazilské kinematografii s názvem: „Koloniální stav?“ publikovaného v roce 1960. (LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    62%
    Mezinárodní originální název odkazuje na multikulturní prostor Afriky, kde se příběh odehrává. Všichni soupeří se všemi – kolonialisté, místní vládci, americký agent, krásná žena i církev. Jde o jediný film Glaubera Rochy, který je velkou divadelní hrou, plnou divokého absurdního humoru a historických mystifikací. Film je věnován významnému brazilskému kritikovi Paulu Emiliovi Salles Gomesovi (zemřel v roce 1977), který je autorem textu o brazilské kinematografii s názvem: „Koloniální stav?“ publikovaného v roce 1960. (LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    10
  • Antonio das Mortes
    Antonio das Mortes (1969)
    Film
    Pokračování pohnutých událostí na chudém brazilském venkově z Rochova předchozího opusu Bůh a ďábel v zemi slunce. Tentokrát se lovec banditů das Mortes ocitá ve víru agrární revoluce a pohanských rituálů inscenovaných s antickou nevyhnutelností.

    Expresivní střelba a výkřiky uvádějí tentokrát barevný snímek talentovaného tvůrce angažovaného filmu a vůdčí postavy hnutí cinema novo Glaubera Rochy. Uplynulo už celých 29 let od doby, kdy statkáři najatý lovec hlav Antonio das Mortes zabil obávaného Corisca, posledního z velkých banditů pustošících bezhlavě zemi. Od té doby již Antonio zneškodnil stovku samozvaných škůdců a nyní pase po dalším z nich, Coiranovi, o němž se hovoří jako o převtělení obávaného a legendárního bandity Lampiãoa. Ale časy se změnily: To, co dříve předurčovalo Mortesovu existenci (nenávist vůči vraždícím banditům), už pozbývá platnosti. Místní cangaceiro není vrah, ale idealistický vůdce chudých. Přichází tedy klíčový okamžik v podobě alegorického souboje mezi drakem a svatým Jiřím, okamžik mystického přerodu plný posvátných odkazů a biblických poselství. Tomu ostatně odpovídá i původní název snímku, který lze přeložit jako Souboj zlého draka se svatým Jiřím.

    Snímek má mnohem přístupnější strukturu než jeho předchozí díl, navíc začíná jasně čitelným angažovaným poselstvím, kdy místní učitel zkouší hlouček dětí z dějin své rodné země. Rocha opětovně ukazuje aktuální stav Brazílie, používá k tomu dokumentárně laděné záběry na přerod vesnice, která prochází aktuálními trendy jako je například agrární reforma. Nechybí dobové záběry na demonstrující dav, který nese prapor s heslem Nezávislost nebo smrt. Záměrný primitivismus a hluboká symbolika připomínají vysoce stylizované rituály. Z choreografie kamery a pohybujících se aktérů lze vycítit Rochův zájem o alegorické divadlo a určitou obřadnost. Tak jako jiné Rochovy snímky i tento je možno vnímat jako extatický rituál, v němž filmové prostředky vytvářejí komplexní systém, mající za cíl vyvolat vnitřní obrodu brazilského ducha. V roce 1969 získal Antonio das Mortes spolu se Všemi dobrými rodáky Vojtěcha Jasného cenu za režii na festivalu v Cannes, dále tamtéž cenu novinářů FIPRESCI, Cenu Luise Buñuela a Award of the International Confederation of the Art and Essay Cinema a řadu dalších na jiných, především evropských festivalech.

    (Martin Jiroušek, LFŠ 2007)
    Žánry:AkčníDramaKrimiWestern
    62%
    Pokračování pohnutých událostí na chudém brazilském venkově z Rochova předchozího opusu Bůh a ďábel v zemi slunce. Tentokrát se lovec banditů das Mortes ocitá ve víru agrární revoluce a pohanských rituálů inscenovaných s antickou nevyhnutelností.

    Expresivní střelba a výkřiky uvádějí tentokrát barevný snímek talentovaného tvůrce angažovaného filmu a vůdčí postavy hnutí cinema novo Glaubera Rochy. Uplynulo už celých 29 let od doby, kdy statkáři najatý lovec hlav Antonio das Mortes zabil obávaného Corisca, posledního z velkých banditů pustošících bezhlavě zemi. Od té doby již Antonio zneškodnil stovku samozvaných škůdců a nyní pase po dalším z nich, Coiranovi, o němž se hovoří jako o převtělení obávaného a legendárního bandity Lampiãoa. Ale časy se změnily: To, co dříve předurčovalo Mortesovu existenci (nenávist vůči vraždícím banditům), už pozbývá platnosti. Místní cangaceiro není vrah, ale idealistický vůdce chudých. Přichází tedy klíčový okamžik v podobě alegorického souboje mezi drakem a svatým Jiřím, okamžik mystického přerodu plný posvátných odkazů a biblických poselství. Tomu ostatně odpovídá i původní název snímku, který lze přeložit jako Souboj zlého draka se svatým Jiřím.

    Snímek má mnohem přístupnější strukturu než jeho předchozí díl, navíc začíná jasně čitelným angažovaným poselstvím, kdy místní učitel zkouší hlouček dětí z dějin své rodné země. Rocha opětovně ukazuje aktuální stav Brazílie, používá k tomu dokumentárně laděné záběry na přerod vesnice, která prochází aktuálními trendy jako je například agrární reforma. Nechybí dobové záběry na demonstrující dav, který nese prapor s heslem Nezávislost nebo smrt. Záměrný primitivismus a hluboká symbolika připomínají vysoce stylizované rituály. Z choreografie kamery a pohybujících se aktérů lze vycítit Rochův zájem o alegorické divadlo a určitou obřadnost. Tak jako jiné Rochovy snímky i tento je možno vnímat jako extatický rituál, v němž filmové prostředky vytvářejí komplexní systém, mající za cíl vyvolat vnitřní obrodu brazilského ducha. V roce 1969 získal Antonio das Mortes spolu se Všemi dobrými rodáky Vojtěcha Jasného cenu za režii na festivalu v Cannes, dále tamtéž cenu novinářů FIPRESCI, Cenu Luise Buñuela a Award of the International Confederation of the Art and Essay Cinema a řadu dalších na jiných, především evropských festivalech.

    (Martin Jiroušek, LFŠ 2007)
    Žánry:AkčníDramaKrimiWestern
    11
  • Díaz a pastýř
    Díaz a pastýř (1970)
    Film
    Opět se ocitáme v zemi Eldorado, kde tentokrát vládne Díaz II. a kde se schyluje k apokalypse. Záhadný pastýř - anděl smrti seká hlavy každému, kdo vypadá, že nějakou má. Země je znovu v transu. Glauber Rocha vypráví barokně-surrealistickým jazykem o dekadentní moci a katolické kultuře v Latinské Americe.

    Fenomén Glauber Rocha nás nepřestává překvapovat a mást. Tento veliký básník filmového plátna se vždy cítil být teoretikem „estetiky hladu“, která náleží k rozbouřenému třetímu světu a kterou definuje v manifestu z roku 1965: „(…) hlad Latinoameričana není pouze alarmujícím symptomem společenské bídy, je podstatou společnosti. Naši kulturu můžeme tedy definovat jako kulturu hladu. A právě v tomto bodu tkví tragická originalita cinema novo ve srovnání s ostatními kinematografiemi: náš hlad je naší originalitou a také naší největší bídou, trpěný, ale nikdy nepřijatý. My ho ale chápeme a jsme si vědomi, že nebude vymýcen na základě technicky vytvořených programů, ale kulturou, která by ho kvalitativně přemohla podminováním stávajících struktur. Nejpůvodnějším kulturním projevem hladu je násilí.“ (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    52%
    Opět se ocitáme v zemi Eldorado, kde tentokrát vládne Díaz II. a kde se schyluje k apokalypse. Záhadný pastýř - anděl smrti seká hlavy každému, kdo vypadá, že nějakou má. Země je znovu v transu. Glauber Rocha vypráví barokně-surrealistickým jazykem o dekadentní moci a katolické kultuře v Latinské Americe.

    Fenomén Glauber Rocha nás nepřestává překvapovat a mást. Tento veliký básník filmového plátna se vždy cítil být teoretikem „estetiky hladu“, která náleží k rozbouřenému třetímu světu a kterou definuje v manifestu z roku 1965: „(…) hlad Latinoameričana není pouze alarmujícím symptomem společenské bídy, je podstatou společnosti. Naši kulturu můžeme tedy definovat jako kulturu hladu. A právě v tomto bodu tkví tragická originalita cinema novo ve srovnání s ostatními kinematografiemi: náš hlad je naší originalitou a také naší největší bídou, trpěný, ale nikdy nepřijatý. My ho ale chápeme a jsme si vědomi, že nebude vymýcen na základě technicky vytvořených programů, ale kulturou, která by ho kvalitativně přemohla podminováním stávajících struktur. Nejpůvodnějším kulturním projevem hladu je násilí.“ (LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    12

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.