Claude Lelouch

Claude Barruck Joseph Lelouch, narozen 30. října 1937 v Paříži, je francouzský filmový režisér, scenárista, kameraman, producent a příležitostný herec. Pochází z alžírsko-židovské rodiny, jeho otec Simon Lelouch byl narozen v alžírské židovské rodině, zatímco jeho matka Charlotte (rozená Abeilard) konvertovala k judaismu. Počátky kariéry Lelouch nedokončil vysokoškolská studia a začal pracovat jako novinář. Jeho první kontakt s filmem přišel již v dětství, kdy ho matka brávala do kin. Zásadní zlom v jeho životě nastal v roce 1957, kdy v Sovětském svazu tajně natáčel dokumentární film o tamním životě, což v něm probudilo celoživotní vášeň pro kinematografii. V letech 1957-1960 absolvoval vojenskou službu v Armádním kinematografickém sboru, kde natočil více než 100 filmů. Po demobilizaci v roce 1960 založil vlastní produkční společnost Les Films 13 a začal točit celovečerní filmy. Cesta k úspěchu Jeho režijní debut Le Propre de l'homme (1961) byl kritiky odsouzen a diváky vypískán. Časopis Cahiers du cinéma tehdy napsal: "Claude Lelouch, zapamatujte si dobře toto jméno, protože ho už nikdy neuslyšíte." Další filmy jako La femme spectacle (1963) a Une fille et des fusils (1964) postupně získávaly pozornost, byly však financovány především z příjmů z reklam, které Lelouch točil. Mezinárodní průlom Převratným rokem v jeho kariéře se stal rok 1966, kdy natočil romantické melodrama A Man and a Woman (Muž a žena). Film s Anouk Aimée a Jean-Louisem Trintignant v hlavních rolích získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a dva Oscary - za nejlepší cizojazyčný film a nejlepší původní scénář. Lelouch byl také nominován na Oscara za režii. Tento film, natočený s omezeným rozpočtem 470 000 franků a týmem pouhých pěti lidí během tří týdnů, se vyznačuje střídáním barevných a černobílých záběrů a stal se milníkem světové kinematografie. Vrcholná tvorba Po úspěchu filmu Muž a žena následovala řada významných děl. V roce 1967 natočil film Vivre pour vivre (Žít a užít), který byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. V roce 1971 získal cenu Davida di Donatello za nejlepší zahraniční režii za film Le Voyou (Rošťák). K jeho dalším významným dílům patří L'aventure, c'est l'aventure (Dobrodružství je dobrodružství, 1972), La Bonne Année (Šťastný nový rok, 1973) a Toute une vie (Celý jeden život, 1974), za který byl spolu se scenáristou Pierrem Uytterhoeven nominován na Oscara za původní scénář. Hudební a epické filmy V roce 1981 natočil Lelouch hudební epos Les Uns et les Autres (Jedni a druzí), který je mnohými považován za jeho mistrovské dílo. Film sleduje osudy několika párů hudebníků a tanečníků z různých zemí, jejichž životy poznamenala druhá světová válka. Dílo je prostoupeno nádhernou hudbou, tancem a baletem, přičemž přirozeně přechází mezi různými jazyky a kulturami. Pozdější kariéra V roce 1995 natočil Lelouch adaptaci klasického románu Victora Huga Les Misérables (Bídníci 20. století) s Jean-Paulem Belmondem v hlavní roli. Film, zasazený do Francie první poloviny 20. století, získal Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film. Lelouch pokračoval v režírování i ve 21. století, kdy natočil filmy jako And Now... Ladies and Gentlemen (2002), Roman de Gare (2007), Salaud, on t'aime (2014) a Les Plus belles années d'une vie (Nejlepší léta jednoho života, 2019), který je pokračováním jeho slavného filmu Muž a žena. Filmový styl a odkaz Claude Lelouch je znám svým osobitým filmovým stylem. Rád propojuje různé světy a charaktery, kombinuje žánry a často pracuje s několika časovými rovinami současně. Jeho filmy se vyznačují vizuální bohatostí, důrazem na emoce a romantické vztahy. Často spolupracoval se skladatelem Francisem Lai, s nímž vytvořil nezapomenutelné filmové melodie, včetně slavné hudby k filmu Muž a žena. Během své kariéry natočil Lelouch více než 50 filmů a patří mezi nejvýznamnější francouzské režiséry. Jeho tvorba je populární i autorská zároveň, a přestože kritika mu někdy vyčítala nepřehlednost a délku jeho filmů, jeho díla zanechala nesmazatelnou stopu ve světové kinematografii. Lelouch je také znám svým krátkým filmem C'était un rendez-vous (1976), který zachycuje jízdu vysokou rychlostí ulicemi Paříže za úsvitu, celý natočený z pohledu řidiče.