Rafael Kubelík

Rafael Kubelík, narozen 29. června 1914 v Býchorech u Kolína, zemřel 11. srpna 1996 v Luzernu ve Švýcarsku, byl významný český dirigent, skladatel a houslista. Rodinné zázemí a hudební počátky Rafael Kubelík byl nejmladším synem slavného českého houslisty Jana Kubelíka a maďarské hraběnky Anny Julie Marie Széll von Bessenyö. Již od dětství byl obklopen hudbou na nejvyšší úrovni. Ze všech dětí zdědil po svém otci nejvíce talentu a pod jeho dohledem získal základy hudebního vzdělání, původně směřoval k dráze houslisty. V roce 1928 nastoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval housle, klavír, skladbu a dirigování. Absolvoval v roce 1933 ve věku 19 let, kdy na svém absolventském koncertě zahrál Paganiniho koncert a vlastní skladbu pro housle a orchestr. Kubelík byl také vynikajícím pianistou a v roce 1935 doprovázel svého otce na klavír během turné po Spojených státech. Začátek dirigentské kariéry Již v roce 1934 poprvé řídil Českou filharmonii a o rok později absolvoval turné po Spojených státech, kde doprovázel svého otce na klavír a při té příležitosti několikrát řídil americké orchestry. Dostal několik nabídek stát se v USA šéfdirigentem, ale všechny odmítl. Po návratu domů řídil v roce 1936 Českou filharmonii na zájezdu po Čechách a o rok později zastoupil nemocného Václava Talicha na turné České filharmonie po Anglii, Skotsku a Belgii. V roce 1939 se stal šéfem Janáčkovy opery v Brně, kde působil až do roku 1941, kdy bylo divadlo uzavřeno po příchodu nacistů. V roce 1942 se stal po Václavu Talichovi uměleckým ředitelem České filharmonie. Navzdory nacistické cenzuře, která zakazovala díla židovských, později také ruských, anglických a francouzských autorů, dokázal Kubelík do svého repertoáru zařadit českou hudbu, která tvořila více než polovinu jeho programu. Po skončení druhé světové války dirigoval v červnu 1945 Smetanovu Mou vlast na Staroměstském náměstí v Praze. Následující rok s orchestrem zahajoval i uzavíral 1. ročník festivalu Pražské jaro. Po komunistickém převratu v roce 1948 emigroval do Spojených států a v dalších letech se vypracoval na jednoho z největších dirigentů své doby. Mezinárodní kariéra V roce 1950 se Kubelík stal hudebním ředitelem Chicagského symfonického orchestru, přičemž dal přednost této pozici před nabídkou BBC stát se hlavním dirigentem BBC Symphony Orchestra po Siru Adrianu Boultovi. Tuto pozici opustil v roce 1953. Podle některých zdrojů byl "vyštván z funkce" kvůli "divokým útokům" hudební kritičky Chicago Tribune Claudie Cassidy. Podle hudebního kritika Chicago Sun-Times Roberta C. Marshe však za jeho odchodem stáli členové správní rady Chicagského symfonického orchestru. Jejich hlavní stížností, stejně jako u Cassidy, bylo, že Kubelík uvedl příliš mnoho soudobých děl (asi 70) do repertoáru orchestru; byly také námitky proti jeho náročným zkouškám a angažování několika černošských umělců. Mnoho nahrávek, které Kubelík pořídil v Chicagu pro Mercury Records, je dostupných na CD a získaly kritické uznání. Po odchodu z Chicaga Kubelík absolvoval turné po USA s Concertgebouw Orchestra a "měl brilantní úspěch s Janáčkovou Káťou Kabanovou v Sadler's Wells v Londýně v roce 1954". Kubelík se stal hudebním ředitelem Královské opery, Covent Garden, v letech 1955 až 1958. Mezi jeho úspěchy tam patřila v roce 1957 první prakticky kompletní produkce Berliozových Trojanů v jakémkoli operním domě. Ačkoli Covent Garden usiloval o obnovení jeho smlouvy, rozhodl se odejít, částečně kvůli kampani Sira Thomase Beechama proti angažování zahraničních umělců v Covent Garden. V roce 1961 Kubelík přijal pozici hudebního ředitele Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu (BRSO) v Mnichově. Zůstal s BRSO až do roku 1979, kdy odešel do důchodu. Toto 18leté spojení je považováno za vrchol Kubelíkovy kariéry, jak umělecky, tak profesně. Návrat do vlasti a odkaz Po pádu totalitního režimu se v dubnu 1990 vrátil do Československa a téhož roku (po 42 letech) opět stanul v čele České filharmonie, s kterou zahájil provedením Mé vlasti první postkomunistický ročník festivalu Pražské jaro a o měsíc později ještě na "Koncertě vzájemného porozumění" na pražském Staroměstském náměstí. V roce 1990 mu byl udělen čestný doktorát Karlovy univerzity v Praze a byl jmenován doživotním čestným šéfdirigentem České filharmonie. Krátce před smrtí ještě obdržel Řád britského impéria. Zemřel 11. srpna 1996 ve švýcarském Luzernu ve věku 82 let. Zůstala po něm jeho druhá žena, australská sopranistka Elsie Morrison a syn Martin, kterého měl z prvního manželství s houslistkou Ludmilou Bártlovou. Kubelíkovy ostatky byly 18. září 1996 uloženy na vyšehradském Slavíně vedle ostatků jeho otce. Filmová tvorba Rafael Kubelík se objevil ve filmu Jiný vzduch (1939) režiséra Martina Friče, kde tvůrcům se podařilo do příběhu včlenit teprve pětadvacetiletého, ale již uznávaného Rafaela Kubelíka a osmdesátičlenný orchestr České filharmonie. Když se potom v Rudolfinu rozezněly důvěrně známé tóny Smetanovy Vltavy, jakoby zazněl manifest českého národa proti přicházejícímu zločinnému řádu. V německém filmu Palermo or Wolfsburg (1980) režiséra Wernera Schroetera byla použita hudba Albana Berga "Koncert pro housle a orchestr 'Zum Andenken eines Engels'" v provedení Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Rafael Kubelík se také objevuje v oscarovém filmu Kolja (1996), kde postava Louky (Zdeněk Svěrák) se vrací do České filharmonie a hraje Mou vlast s orchestrem pod taktovkou Rafaela Kubelíka na Staroměstském náměstí v roce 1990, zatímco jeho těhotná přítelkyně Klára sleduje koncert z davu. Skladatelská činnost Jako skladatel vytvořil Rafael Kubelík dvě opery, tři symfonie, sborová díla a koncerty. Kvůli jeho vytíženosti jako dirigenta zůstala jeho skladatelská produkce omezená. Komponoval pět oper, včetně "Veronika" (1947) a "Cornelia Faroli" (1972), několik koncertů a tři rekviem. Umělecký přínos Rafael Kubelík byl známý svým uměleckým vedením, ve kterém vynikala jeho schopnost propojit orchestr s publikem. Charakteristická je také jeho rozsáhlá nahrávací činnost, která zahrnovala kompletní cykly symfonií Beethovena, Schumanna, Brahmse a Mahlera. Kubelík byl silnou a všestrannou osobností, známou v hudebních metropolích světa jako neúnavný perfekcionista, který navzdory silnému emocionálnímu impulsu a bystrému intelektu nikdy neusiloval o hvězdnou slávu. Koncept striktního dodržování hudebních textů byl Kubelíkovi cizí. Spíše se snažil realizovat svou vizi díla, což dělal s instinktivností dirigenta, který také komponuje.