Sabina Králová

Sabina Králová (* 21. srpna 1970, Hradec Králové) je česká herečka, která se prosadila především na divadelních prknech, ale zaujala i v televizních projektech. Po maturitě na zdravotnické škole vystudovala herectví na pražské DAMU, kterou úspěšně absolvovala v roce 1993. Divadelní kariéra Již během studií na DAMU v roce 1992 získala první herecké příležitosti v pražském Činoherním klubu, kde ztvárnila Vlastičku a další role v inscenaci Obsluhoval jsem anglického krále . Po absolutoriu nastoupila do Divadla Na zábradlí (1993–1994), kde se jako talentovaná, energická a půvabná herečka setkala při práci na roli Kláry v Molièrově Donu Juanovi s významnou režisérskou osobností Janem Grossmanem . V tomto divadle si zahrála také Bordelmamá v inscenaci Dům radosti, dům smutku . Následně působila v Divadle Labyrint (1994–1996), kde ztvárnila role jako Kassandra a Hermione v Eurípidových Pokořitelích Tróje, Dcera v Pinterově Měsíčním svitu, Marina v Shakespearově Periklovi či Ela v Topolově Hodině lásky . Hostovala také v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde si zahrála v inscenaci Kočka na kolejích . Významným milníkem v její kariéře bylo angažmá v Národním divadle v Praze, kde působila jako řádná členka činohry od srpna 1996 do července 2015 . Na prknech první české scény vytvořila řadu pozoruhodných rolí. Ztvárnila například Hipolytu ve Shakespearově Snu noci svatojánské, převzala role Clarice a později Beatrice Rasponi v Goldoniho hře Sluha dvou pánů, hrála Rozárku v Tylově Paličově dceři či Biancu ve Shakespearově Othellovi . Mezi její další významné role v Národním divadle patřily Eva a Nevěsta v lidových Pašijích, Charmian ve Shakespearově hře Antonius a Kleopatra, Markétka v Bulgakovově Mistrovi a Markétce, Margareta ve Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic či Cizí kněžna v Jiráskově Lucerně . V pozdějších letech svého působení v Národním divadle zaujala jako Lady Teazlová v Sheridanově Škole pomluv, jako Genie ve Schnitzlerově hře Duše – krajina širá, či jako Jenny v Brechtově/Weillově Žebrácké opeře . Filmová a televizní tvorba Přestože Sabina Králová patří k výrazným osobnostem divadelní scény, před kamerou se objevovala spíše výjimečně a převážně v televizi . Na televizní obrazovce debutovala v roce 1993 v seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše pohádek . Ještě jako studentka dostala první nabídky z televize, kde hrála v pohádkách jako Pohádka o věrnosti (1993) a Černobílá pohádka (1994) . Její filmografie zahrnuje také televizní filmy jako Afrodita (1993), Zlaté hejno (1994), Kočka na kolejích (1994), Periferie (1996), Vánoční svátky (1997) či Hotelová vášeň (1997) . V pozdějších letech se objevila v několika populárních televizních seriálech. V roce 2005 vstoupila do seriálu Ulice, kde ztvárnila postavu Kláry Peskové . Výrazněji na sebe upozornila rolí právničky JUDr. Báry Strnadové v seriálu Velmi křehké vztahy . Její filmografie zahrnuje také role v seriálech Expozitura (2011), kde ztvárnila postavu Zuzany Chládkové, a Gympl s (r)učením omezeným (2012), kde si zahrála matku Nikol Matulovou . Objevila se také v dokumentárních filmech Život s Kašparem (2013) a Radokova Trojská válka (2013) . V roce 2014 účinkovala ve filmu Bardi režiséra Ondřeje Slaniny . Osobní život Sabina Králová má syna Mikoláše Pavelku (* 26. srpna 2000), jehož otcem je herec Ondřej Pavelka, její bývalý partner . Později žila s hudebním skladatelem a dirigentem Petrem Kofroněm (*1955) . Po dvaceti letech účinkování v Národním divadle (1996–2015) se pro ni, stejně jako pro mnoho dalších herců, opona zatáhla nadobro, což mohlo být spouštěčem jejích depresí. V té době za sebou měla rozchod s hercem Ondřejem Pavelkou. Určité psychické problémy měla delší dobu, údajně od narození syna, kdy začala trpět vyčerpávající nespavostí, záchvaty paniky a úzkostmi. Léčila se, ale její poruchu lékařka špatně diagnostikovala . Dnes opět září a rozdává radost .