Ulla Jacobsson

Ulla Jacobsson (23. května 1929, Mölndal, Švédsko – 20. srpna 1982, Vídeň, Rakousko) byla švédská herečka, která se proslavila především svými rolemi v mezinárodních filmových produkcích. Počátky kariéry Ulla Jacobsson byla jednou ze 48 kandidátů vybraných ke studiu na Městské divadelní škole v Göteborgu. Svou profesionální kariéru zahájila v roce 1952 právě v göteborském divadle, kde účinkovala v klasických i moderních divadelních rolích. Její první filmovou rolí byla postava nevěsty Nissy v dramatu The Sea in Fire (1951), ale skutečný průlom v její kariéře přišel s jejím druhým filmem. Mezinárodní průlom Mezinárodní pozornost si Ulla Jacobsson získala díky filmu One Summer of Happiness (1951) režiséra Arneho Mattssona. V tomto snímku ztvárnila sedmnáctiletou venkovskou dívku Kerstin, která prožívá letní románek s univerzitním studentem Göranem. Film vzbudil ve své době značný rozruch kvůli scénám s nahotou, které byly na počátku 50. let považovány za kontroverzní. Jacobsson v roli Kerstin předvedla mimořádně citlivý a expresivní výkon, který kritik The New York Times Bosley Crowther popsal jako "ohromující ztvárnění rozmarů a obav nevinné dívky zamilované do lásky". Snímek získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně v roce 1952 a významně přispěl k šíření obrazu švédské "volné lásky" po celém světě. Spolupráce s Ingmarem Bergmanem Dalším významným milníkem v kariéře Ully Jacobsson byla role Anne Egermanové ve filmu Smiles of a Summer Night (1955) legendárního švédského režiséra Ingmara Bergmana. V této sofistikované komedii o lásce a vztazích ztvárnila devatenáctiletou naivní manželku padesátiletého právníka Fredrika Egermana. Film, který se odehrává na přelomu 20. století, sleduje složité milostné vztahy mezi několika páry během letního víkendu na venkově. Snímek získal cenu Prix de l'Humour Poétique na festivalu v Cannes v roce 1956 a stal se Bergmanovým prvním mezinárodním úspěchem. Pro Ullu Jacobsson byla práce na tomto filmu obzvláště náročná, neboť byla během natáčení těhotná a její kostýmy musely být speciálně navrženy, aby její stav zakryly. Mezinárodní kariéra Od konce 50. let Jacobsson přestala hrát ve švédských filmech a začala se objevovat v produkcích z USA, Francie, Španělska, Německa a Velké Británie. V roce 1963 se objevila v epizodě "The Final Hour" amerického televizního seriálu The Virginian v roli Policie a ve stejném roce účinkovala v americkém filmu Love Is a Ball. Významným momentem v její mezinárodní kariéře byla role Margarety Wittové ve válečném filmu Zulu (1964), kde ztvárnila dceru švédského misionáře. Byla to jediná ženská mluvící role v tomto historickém dramatu o bitvě u Rorke's Drift během anglo-zulské války v roce 1879. Film, ve kterém hrál také Michael Caine ve své první velké roli, se stal klasikou válečného žánru. V roce 1965 si zahrála Annu Pedersenovou ve válečném filmu The Heroes of Telemark po boku Kirka Douglase a Richarda Harrise. Snímek byl založen na skutečném příběhu norského odboje během druhé světové války a jejich sabotáži továrny na těžkou vodu, kterou nacisté využívali k výrobě atomové bomby. Ocenění a pozdější kariéra Mezi její další významné role patří účinkování ve filmu La Servante (1970). Za svůj výkon ve filmu Alle Jahre wieder (1967) získala německou filmovou cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Jacobsson se objevovala ve filmech a televizních pořadech až do roku 1979. Osobní život Ulla Jacobsson byla třikrát vdaná. Jejím prvním manželem byl vídeňský inženýr Josef Kornfeld, díky němuž získala rakouské občanství. Z tohoto manželství měla dceru Ditte. V 50. letech se provdala za nizozemského malíře Franka Lodeizena (1931-2013), s nímž měla syna Martina. V roce 1960 se vdala potřetí za rakouského lékaře Hanse Winfrieda Rohsmanna (1918-2002) a přestěhovala se do Vídně, kde žila až do své smrti. Ulla Jacobsson zemřela 20. srpna 1982 ve Vídni na rakovinu kostí ve věku 53 let. Byla pohřbena na vídeňském Ústředním hřbitově (Wiener Zentralfriedhof). V roce 2015 bylo po ní pojmenováno náměstí v jejím rodném Mölndalu.