Charles Denner

Charles Denner, narozen 29. května 1926 v Tarnówě v Polsku, zemřel 10. září 1995 v Dreux ve Francii, byl francouzský herec židovského původu, který se proslavil svými výraznými filmovými rolemi ve francouzské kinematografii. Dětství a začátky kariéry Když byly Dennerovi čtyři roky, jeho rodina emigrovala do Francie. Během druhé světové války našla rodina útočiště v Brive-la-Gaillarde, kde jim pomáhal rabín David Feuerwerker. Denner se zapojil do francouzského odboje jako partyzán v horách Vercors, kde zničil nákladní vůz nacistických jednotek SS granátem. Za tuto akci byl zraněn a později obdržel Croix de Guerre (Válečný kříž). V roce 1945 začal studovat herectví v Paříži pod vedením Charlese Dullina. O čtyři roky později se připojil k Národnímu lidovému divadlu (Théâtre National Populaire), kde získal své první významné divadelní zkušenosti. Divadelní kariéra Divadlo bylo Dennerovou skutečnou vášní. Na jevišti podal nezapomenutelné výkony v hrách jako Les Mamelles de Tirésias, Molièrovy Les Fourberies de Scapin (Scapinova šibalství) a Brechtovy Bubny v noci (Drums in the Night). Významné byly také jeho role v Kleistově Prinz Friedrich von Homburg a Mussetově Lorenzaccio. Jeho divadelní kariéra pokračovala až do začátku 70. let, kdy se více zaměřil na film. V roce 1984 se vrátil na jeviště v one-man show Le Marionnettiste de Lodz (Loutkář z Lodže) od Gillese Ségala v režii Jeana-Paula Roussillona, což bylo jeho poslední divadelní vystoupení. Filmový průlom Svůj filmový debut zaznamenal v roce 1955 v malé roli ve filmu La Meilleure part (Nejlepší část) režiséra Yvese Allégretta. O dva roky později získal další vedlejší roli v legendárním filmu Elevator to the Gallows (Výtah na popraviště) Louise Malla, kde hrál po boku Jeanne Moreau. Skutečný průlom v jeho filmové kariéře přišel v roce 1963, kdy mu Claude Chabrol nabídl hlavní roli ve filmu Landru. Chabrol byl okouzlen Dennerovým výkonem v divadelní inscenaci Brechtovy hry Zadržitelný vzestup Artura Uie, kde ztvárnil postavu Göringa. Pro roli Landrua, inspirovanou skutečným sériovým vrahem, si Denner nechal oholit střed hlavy a nechal si narůst licousy, aby se co nejvíce podobal historické postavě. Jeho výkon v tomto filmu je mnohými považován za jeho nejlepší filmovou roli. Spolupráce s významnými režiséry Během své třicetileté kariéry spolupracoval Denner s některými z nejvýznamnějších francouzských režisérů své doby. S Claudem Chabrolem natočil celkem pět filmů, kromě Landrua to byly Les Plus belles escroqueries du monde (1964) a Marie-Chantal contre le docteur Kha (1965). Claude Berri ho obsadil do role inspirované režisérovým otcem ve filmu Le Vieil Homme et l'Enfant (1966), který pojednával o židovském dítěti ukrývaném během nacistické okupace Francie. Významná byla také jeho role ve filmu Z (1969) režiséra Costy-Gavrase, kde ztvárnil postavu Manuela. Spolupráce s Françoisem Truffautem Zvláštní místo v Dennerově filmografii zaujímá spolupráce s Françoisem Truffautem, se kterým natočil tři filmy. V The Bride Wore Black (Nevěsta byla v černém, 1968) ztvárnil postavu Ferguse, jednu z obětí mstící se vdovy v podání Jeanne Moreau. V komedii Such a Gorgeous Kid Like Me (Taková krásná holka jako já, 1972) hrál deratizátora. Nejpamátnější však byla jeho role Bertranda Morana ve filmu The Man Who Loved Women (Muž, který miloval ženy, 1977), kde ztvárnil muže posedlého ženami, který píše knihu o svých vztazích. Truffaut o něm hovořil jako o "herci poetickém par excellence", který vtiskl scénáři tón filmu, jenž se stal nezapomenutelným. Za tuto roli byl Denner nominován na Césara v kategorii nejlepší herec. Pozdější kariéra a odkaz V 70. a 80. letech se Denner proslavil také rolemi policejních detektivů ve francouzských filmech noir, jako byly Mille milliards de dollars (1982) nebo The Night Caller (1975). Významná byla také jeho spolupráce s Claudem Lelouchem, se kterým natočil pět filmů, včetně Le Voyou, L'aventure c'est l'aventure s Lino Venturou a Jacquesem Brelem, a Robert et Robert (1978) s Jacquesem Villeretem. Za svůj výkon ve filmu Si c'était à refaire (1976) byl nominován na Césara v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli. Jeho poslední filmovou rolí byla účast v hudební komedii Golden Eighties (1986) režisérky Chantal Akerman. Poté se Charles Denner, vážně nemocný, stáhl z veřejného života. Po deseti letech boje s nemocí zemřel 10. září 1995 na rakovinu hrtanu v nemocnici v Dreux ve věku 69 let. Charles Denner zůstává v paměti filmových fanoušků jako všestranný herec s charakteristickým hlasem a výrazným projevem, který dokázal ztvárnit širokou škálu postav od zločinců přes policisty až po romantické hrdiny. Jeho schopnost vcítit se do svých rolí a oddanost hereckému řemeslu z něj učinily jednu z nejvýraznějších osobností francouzské kinematografie druhé poloviny 20. století.