Dominique Darel: Nejlepší filmy a seriály

6.3

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Dominique Darel: Filmy a seriály

  • Smrt v Benátkách
    Smrt v Benátkách (1971)
    FilmRole: English Tourist
    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tadzia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled dezinfikovaného města, v jehož šedých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků, tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot. Roku 1911 přichází do Benátek vyčerpaný hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V prostředí honosného italského letoviska se chce zotavit, načerpat novou životní sílu i inspiraci. Ta přichází v nečekané formě a bere na sebe podobu efébsky krásného polského mladíka Tadzia. Aschenbach postupně přichází na to, že jeho fascinace chlapcem se mění na platonickou lásku k ideálu krásy, který se celý život snažil hledat v hudbě. Situace v Benátkách však přestává být bezpečná nejen pro Aschenbachovy city, ale i pro jeho zdraví. Zákeřné scirocco přiválo do stojatých vod benátských kanálů choleru. Benátčané žijící z turistů se snaží informace o epidemii za každou cenu co nejdéle udržet v tajnosti. Smrt v Benátkách, která patří k vrcholům tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dílem tzv. německé trilogie. Film je dokonalou evokací atmosféry pozdní secese, belle époque i starého světa, který po 1. světové válce zanikl. Předobrazem postavy Gustava von Aschenbacha byl hudební skladatel Gustav Mahler. Proto ve své adaptaci Visconti změnil Aschenbachovu profesi ze spisovatele na hudebního skladatele. S pomocí dokonalé scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musorgského vytvořil z předlohy, která bývala považována za nesfilmovatelnou, reflexi o podstatě umělecké tvorby, krásy a o dvou silách řídících život člověka: síle lásky a síle smrti.
    70%
    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tadzia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled dezinfikovaného města, v jehož šedých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků, tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot. Roku 1911 přichází do Benátek vyčerpaný hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V prostředí honosného italského letoviska se chce zotavit, načerpat novou životní sílu i inspiraci. Ta přichází v nečekané formě a bere na sebe podobu efébsky krásného polského mladíka Tadzia. Aschenbach postupně přichází na to, že jeho fascinace chlapcem se mění na platonickou lásku k ideálu krásy, který se celý život snažil hledat v hudbě. Situace v Benátkách však přestává být bezpečná nejen pro Aschenbachovy city, ale i pro jeho zdraví. Zákeřné scirocco přiválo do stojatých vod benátských kanálů choleru. Benátčané žijící z turistů se snaží informace o epidemii za každou cenu co nejdéle udržet v tajnosti. Smrt v Benátkách, která patří k vrcholům tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dílem tzv. německé trilogie. Film je dokonalou evokací atmosféry pozdní secese, belle époque i starého světa, který po 1. světové válce zanikl. Předobrazem postavy Gustava von Aschenbacha byl hudební skladatel Gustav Mahler. Proto ve své adaptaci Visconti změnil Aschenbachovu profesi ze spisovatele na hudebního skladatele. S pomocí dokonalé scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musorgského vytvořil z předlohy, která bývala považována za nesfilmovatelnou, reflexi o podstatě umělecké tvorby, krásy a o dvou silách řídících život člověka: síle lásky a síle smrti.
    1
  • Cosa buffa, La
    Cosa buffa, La (1972)
    FilmRole: Marika
    64%
    2
  • Velký souboj
    Velký souboj (1972)
    FilmRole: Elizabeth
    Spaghetti western Velký souboj natočil italský režisér Giancarlo Santi, který předtím působil jako asistent režiséra Sergia Leoneho na natáčení filmů Hodný, zlý a ošklivý (1966) nebo Tenkrát na Západě (1968). Do hlavní role obsadil hvězdu westernů Lee Van Cleefa, který zde ztvárnil postavu bývalého šerifa Claytona, který se vydává na vlastní pěst vykonat spravedlnost a očistit jméno nespravedlivě odsouzeného vězně Phillippa Wermeera (Alberto Dentice). Ten byl křivě obviněn z vraždy vlivného patriarchy Saxona, který po sobě zanechal tři pomstychtivé syny. Ti na Wermeerovu hlavu vypsali vysokou odměnu tří tisíc dolarů, na kterou si dělá zálusk každý bandita v okolí. Wermeer představuje lákavou kořist a před lovci odměn ho na poslední chvíli zachrání bývalý šerif Clayton. Ten je přesvědčen o jeho nevině a společně se vydávají do Saxon City, aby se postavili trojici prohnilých bratrů i za cenu nevyhnutelného krveprolití. (Česká televize)
    Žánry:WesternKultovníDrama
    62%
    Spaghetti western Velký souboj natočil italský režisér Giancarlo Santi, který předtím působil jako asistent režiséra Sergia Leoneho na natáčení filmů Hodný, zlý a ošklivý (1966) nebo Tenkrát na Západě (1968). Do hlavní role obsadil hvězdu westernů Lee Van Cleefa, který zde ztvárnil postavu bývalého šerifa Claytona, který se vydává na vlastní pěst vykonat spravedlnost a očistit jméno nespravedlivě odsouzeného vězně Phillippa Wermeera (Alberto Dentice). Ten byl křivě obviněn z vraždy vlivného patriarchy Saxona, který po sobě zanechal tři pomstychtivé syny. Ti na Wermeerovu hlavu vypsali vysokou odměnu tří tisíc dolarů, na kterou si dělá zálusk každý bandita v okolí. Wermeer představuje lákavou kořist a před lovci odměn ho na poslední chvíli zachrání bývalý šerif Clayton. Ten je přesvědčen o jeho nevině a společně se vydávají do Saxon City, aby se postavili trojici prohnilých bratrů i za cenu nevyhnutelného krveprolití. (Česká televize)
    Žánry:WesternKultovníDrama
    3
  • Blood for Dracula
    Blood for Dracula (1974)
    FilmRole: Saphiria
    „Krev z těch děvek mě zabíjí,“ zuřivě vykřikne hrabě Dracula v jednom momentě této asi nejvtipnější adaptace Stokerova románu, když se ukáže, že najít panny, jejichž krev nutně potřebuje k životu, není zas tak snadné. Poté, co tento vzácný sortiment vyčerpal v Rumunsku, vydává se Dracula do katolické Itálie a doufá, že zde nalezne dostatek potravy. Seznámí se s aristokratickou rodinou Di Fioriových, kteří mají čtyři neprovdané dcery a spoustu dluhů. Netuší však, že některé z nich už měly pletky s marxistickým podomkem... Film natočil stejný štáb jako Tělo pro Frankensteina. „Prostě jsme dopoledne dotočili Frankensteina, dali si oběd, a pak se pár lidí dalo přečesat a odpoledne jsme začali točit Draculu,“ vzpomíná Morrissey. (FebioFest 2006)
    61%
    „Krev z těch děvek mě zabíjí,“ zuřivě vykřikne hrabě Dracula v jednom momentě této asi nejvtipnější adaptace Stokerova románu, když se ukáže, že najít panny, jejichž krev nutně potřebuje k životu, není zas tak snadné. Poté, co tento vzácný sortiment vyčerpal v Rumunsku, vydává se Dracula do katolické Itálie a doufá, že zde nalezne dostatek potravy. Seznámí se s aristokratickou rodinou Di Fioriových, kteří mají čtyři neprovdané dcery a spoustu dluhů. Netuší však, že některé z nich už měly pletky s marxistickým podomkem... Film natočil stejný štáb jako Tělo pro Frankensteina. „Prostě jsme dopoledne dotočili Frankensteina, dali si oběd, a pak se pár lidí dalo přečesat a odpoledne jsme začali točit Draculu,“ vzpomíná Morrissey. (FebioFest 2006)
    4

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.