Alex Cox

Alex Cox (Alexander B. H. Cox), narozen 15. prosince 1954 v Bebingtonu, Merseyside, Anglie, je britský filmový režisér, scenárista, herec, autor literatury faktu a moderátor. Patří mezi nejvýraznější osobnosti nezávislé kinematografie, známý svým idiosynkratickým stylem a přístupem ke scénářům. Vzdělání a začátky kariéry Cox studoval na Worcester College v Oxfordu a později přestoupil na University of Bristol, kde se specializoval na filmová studia. Díky Fulbrightovu stipendiu mohl studovat na University of California v Los Angeles, kde absolvoval Školu divadla, filmu a televize. Jeho první celovečerní film Edge City (známý také jako Sleep Is for Sissies) z roku 1980 již obsahoval mnoho charakteristických prvků jeho pozdější tvorby, včetně postav zabývajících se vymáháním dluhů a odkazů na punkovou kulturu. Průlom v Hollywoodu Skutečný průlom přišel v roce 1984 s filmem Repo Man, který napsal a režíroval. Tento kultovní sci-fi černokomediální film s Harrym Deanem Stantonem a Emiliem Estevezem v hlavních rolích vypráví příběh mladého punkera, který je najat agenturou na vymáhání dluhů a zaplete se do honby za záhadným Chevroletem Malibu, který může mít spojitost s mimozemšťany. Film, původně s omezenou distribucí, se stal kultovním hitem díky úspěchu svého soundtracku a nakonec vydělal přibližně 4 miliony dolarů. Sid and Nancy a vrchol kariéry Pokračující fascinace punkovou hudbou přivedla Coxe k jeho dalšímu významnému projektu, nezávislému filmu Sid and Nancy (1986). Tento biografický snímek sleduje destruktivní vztah baskytaristy Sex Pistols Sida Viciouse (Gary Oldman) a jeho přítelkyně Nancy Spungen (Chloe Webb). Film byl kritiky i fanoušky přijat vřele, ačkoli někteří, včetně frontmana Sex Pistols Johna Lydona, jej kritizovali za nepřesnosti. Oldman podal mimořádný výkon, pro který drasticky zhubl a byl dokonce krátce hospitalizován kvůli podvýživě. Produkce filmu také podnítila spolupráci s Joem Strummerem z The Clash, který později spolupracoval s Coxem na dalších projektech. Straight to Hell a Walker Po úspěchu Sid and Nancy Cox napsal a režíroval Straight to Hell (1987), neo-western s Joem Strummerem v hlavní roli. Film byl kritiky široce odsouzen, ale v Japonsku zaznamenal úspěch a dodnes si udržuje kultovní status. Následoval film Walker (1987), který sleduje život Williama Walkera (Ed Harris), amerického dobrodruha, který se v 50. letech 19. století stal diktátorem Nikaraguy. Tento film, natočený přímo v Nikaragui během války s Contras, byl záměrně plný postmoderních anachronismů (helikoptéry, zapalovače Zippo, automatické pušky, Diet Coke, časopisy a auta), které měly zdůraznit paralely mezi historickými událostmi a americkou intervencí v Nikaragui v 80. letech. Produkce s rozpočtem 6 milionů dolarů byla podpořena společností Universal, ale dokončený film byl pro studio příliš politický a příliš násilný, a proto nebyl propagován. Když Walker v pokladnách propadl, ukončilo to Coxovu spolupráci s hollywoodskými studii a vedlo k období několika let, během nichž Cox nerežíroval jediný film. Vyloučení z Hollywoodu a nezávislá tvorba V roce 1988 byl Cox vyloučen z Writers Guild of America West za práci na scénářích během stávky scenáristů. Fakticky na černé listině, Cox bojoval o nalezení práce. Nakonec získal finanční podporu pro celovečerní film od investorů v Japonsku, kde byly jeho filmy úspěšné na videu. Cox natáčel v Mexiku s místním obsazením a štábem ve španělštině film Highway Patrolman (El Patrullero, 1991). Inspirován stylem mexických režisérů včetně Artura Ripsteina, natočil většinu filmu v plano secuencia - dlouhých, nepřerušovaných záběrech s ruční kamerou. Film byl dokončen a vydán v roce 1991, ale obtížně se dostával do kin. Přesto je mnohými považován za jeden z jeho nejlepších filmů. Death and the Compass a další projekty Krátce poté byl Cox pozván, aby pro BBC adaptoval povídku Jorge Luise Borgese dle vlastního výběru. Vybral si Death and the Compass. Ačkoli šlo o britskou produkci a anglicky mluvený film, přesvědčil producenty, aby mu dovolili natáčet v Mexico City. Cox doufal, že tento projekt rozšíří na celovečerní film, ale BBC neměla zájem. Japonští investoři mu v roce 1993 poskytli 100 000 dolarů na rozšíření filmu, ale produkce překročila rozpočet, což neumožnilo post-produkci. Aby zajistil finanční prostředky, Cox režíroval "práci na zakázku" nazvanou The Winner. Film byl rozsáhle sestříhán bez Coxova vědomí, a ten se následně pokusil odstranit své jméno z titulků, ale neúspěšně. Peníze však stačily na dokončení Death and the Compass. Dokončený 82minutový film měl v USA omezené uvedení v kinech v roce 1996. Three Businessmen a pozdější kariéra V roce 1997 uzavřel Cox dohodu s nizozemským producentem Wimem Kayzerem o produkci dalšího duálního TV/filmového projektu Three Businessmen. Původně doufal, že bude natáčet v Mexiku, ale nakonec se rozhodl zasadit svůj příběh do Liverpoolu, Rotterdamu, Tokia a Almeríe. Příběh sleduje obchodníky v Liverpoolu, kteří opustí svůj hotel při hledání jídla a pomalu se vzdalují od výchozího bodu, přičemž stále věří, že jsou v Liverpoolu. Film byl dokončen s malým rozpočtem 250 000 dolarů. V roce 2007 se Cox vrátil ke komedii s filmem Searchers 2.0, pojmenovaným po, ale založeným na The Searchers. Jde o road movie a příběh pomsty, který vypráví o dvou hercích, kteří cestují z Los Angeles na filmovou projekci v Monument Valley v naději, že se pomstí za zneužívání, které na nich spáchal krutý scenárista. Ačkoli film nedosáhl uvedení v kinech v Americe nebo Evropě, Cox tvrdil, že zkušenost s natáčením filmu s menším štábem a menšími omezeními byla povzbuzující. Pedagogická činnost a publikace Cox vyučoval scenáristiku a filmovou produkci na University of Colorado v Boulderu a napsal řadu vzdělávacích knih o filmu a televizi. Jeho vášeň pro kinematografii a nezávislý přístup k filmové tvorbě z něj činí jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších britských filmařů posledních desetiletí. Navzdory komerčním neúspěchům některých jeho filmů si Cox udržuje pověst kultovního režiséra, jehož díla jako Repo Man, Sid and Nancy a Highway Patrolman jsou ceněna pro svou originalitu, politickou odvahu a jedinečný vizuální styl. Jeho filmy často kombinují surrealistický humor, politický komentář a punkovou estetiku, což z nich činí nezaměnitelné příspěvky do světové kinematografie.