Frank Conroy

Frank Parish Conroy (14. října 1890 – 24. února 1964) byl britský filmový a divadelní herec, který se proslavil především svými charakterními rolemi v Hollywoodu. Počátky kariéry Narodil se v Derby v Anglii a svou hereckou kariéru zahájil v roce 1908. V letech 1910 až 1915 působil v Anglii, kde hrál v shakespearovských hrách, než se přestěhoval do Spojených států. V roce 1917 se podílel na vybudování Greenwich Village Theatre, kde následně tři roky působil jako režisér repertoárového divadla. Jeho divadelní kariéra na Broadwayi byla rozsáhlá – účinkoval ve více než 40 hrách, počínaje The Passing Show of 1913 (1913) a konče Calculated Risk (1962). Filmová kariéra Conroyovy první filmové role přišly na počátku 30. let, kdy se objevil v dramatické adaptaci The Royal Family of Broadway (1930), následovaly filmy Bad Company (1931) a The Possessed (1931). Významným milníkem v jeho kariéře byla role Rohny ve filmu Grand Hotel (1932), který získal Oscara za nejlepší film. V tomto prestižním projektu se objevil po boku takových hvězd jako byli Greta Garbo, John Barrymore a Joan Crawford. V průběhu 30. let pokračoval v budování své filmové kariéry rolemi ve snímcích jako The Little Minister (1934), The Last Days of Pompeii (1935) a The Call of the Wild (1935) s Clarkem Gablem. Objevil se také v dobrodružném filmu West Point of the Air (1935) a v mysteriózním snímku Charlie Chan in Egypt (1935). Vrchol kariéry Za svůj nejpůsobivější výkon je považována role nenávistí poháněného bývalého konfederačního majora Tetleyho, který vede lynčující dav ve filmu The Ox-Bow Incident (1943). V tomto kriticky uznávaném westernu s Henrym Fondou v hlavní roli ztvárnil Conroy komplexní postavu autoritativního vůdce, jehož jednání vede k tragickým následkům. Film byl nominován na Oscara za nejlepší film a dodnes je považován za jeden z nejvýznamnějších westernů své doby. Dalším významným filmem v jeho kariéře byl psychologický snímek The Snake Pit (1948), kde ztvárnil Dr. Jonathana Gifforda. Film s Olivií de Havilland v hlavní roli průkopnicky zobrazoval téma duševních nemocí a jejich léčby v psychiatrických zařízeních. Conroy zde hrál jednoho z lékařů, kteří rozhodují o osudu hlavní hrdinky. Snímek byl nominován na několik Oscarů a měl významný společenský dopad, který vedl k reformám v péči o duševně nemocné v mnoha amerických státech. Pozdější kariéra a ocenění V 50. letech se Conroy objevil v několika významných filmech včetně The Day the Earth Stood Still (1951), Lightning Strikes Twice (1951) a The Young Philadelphians (1959). Jeho posledním filmem byl The Bramble Bush (1960). Vedle filmové kariéry se Conroy nadále věnoval divadlu. V roce 1957 získal prestižní Tony Award za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za svůj výkon v divadelní hře Grahama Greena The Potting Shed. Toto ocenění potvrdilo jeho mimořádné herecké schopnosti a všestrannost. Conroyova práce v televizi zahrnovala vystoupení v pořadech jako Kraft Theater a The Play of the Week. Během své dlouhé kariéry se objevil ve čtyřech filmech nominovaných na Oscara za nejlepší film: Grand Hotel (1932), The White Parade (1934), The Ox-Bow Incident (1943) a The Snake Pit (1948), přičemž první z nich tuto cenu získal. Frank Conroy zemřel 24. února 1964 v Paramus v New Jersey ve věku 73 let na srdeční chorobu. Zanechal po sobě manželku Ruth a syna Richarda.