Domenico Cianfriglia

Domenico Cianfriglia, narozen 19. května 1938 v Anzio, Lazio, Itálie, zemřel 26. října 2020, byl italský herec a kaskadér, který se proslavil především svou prací ve filmovém průmyslu od počátku 60. let 20. století. Počátky kariéry Domenico Cianfriglia zahájil svou filmovou kariéru na počátku 60. let, kdy se objevoval především v tzv. peplum filmech (historické filmy z antického období). Jeho první role byly většinou malé a často zůstával v titulcích neuveden. Mezi jeho rané filmy patří Il ladro di Bagdad, kde ztvárnil dvořana v sultánově paláci, a Romolo e Remo, kde hrál následovníka Romula. V roce 1964 se objevil v několika filmech včetně L'ultimo gladiatore (Poslední gladiátor) a I pirati della Malesia (Piráti z Malajsie), oba režírované Umbertem Lenzim. Tyto role, ačkoli malé, položily základ pro jeho dlouhou kariéru v italské kinematografii. Zlatá éra spaghetti westernů a kriminálních filmů V polovině 60. let, kdy v Itálii začala éra spaghetti westernů, se Domenico Cianfriglia přeorientoval na tento žánr. Objevil se v celkem 16 eurowesternech, kde většinou ztvárňoval role padouchů, gangsterů nebo přisluhovačů. Mezi jeho westerny patří Johnny Yuma (1966) a Wanted (1967). V 70. letech se začal objevovat také v italských kriminálních filmech, známých jako poliziotteschi. Významnou roli ztvárnil ve filmu The Italian Connection (La Mala ordina, 1972) režiséra Fernanda Di Lea, kde hrál řidiče mlékárenského vozu. Další důležité filmy z tohoto období zahrnují Sei iellato, amico hai incontrato Sacramento (1972), kde hrál přisluhovače Toma Murdocka, a The Big Racket (Il grande racket, 1976), kde ztvárnil člena gangu. V roce 1977 se objevil ve filmech The Heroin Busters (La via della droga) a A Man Called Blade (Mannaja). Pozdější kariéra a významné filmy V 80. letech pokračoval Cianfriglia v herecké kariéře, i když se postupně přesouval více ke kaskadérské práci. V roce 1983 se objevil ve filmu I sette magnifici gladiatori (Sedm nádherných gladiátorů) jako římský voják a v roce 1984 ve filmu Tuareg jako voják. Jeho kaskadérské schopnosti mu zajistily práci i v mezinárodních produkcích. V roce 1988 pracoval jako kaskadér ve filmu The Last Temptation of Christ (Poslední pokušení Krista) režiséra Martina Scorseseho. V roce 1996 se podílel na hollywoodském akčním filmu Daylight s Sylvesterem Stallonem, kde opět pracoval jako kaskadér. Jeho poslední známou filmovou prací byl Zoolander 2 (2016), kde se také podílel na kaskadérských scénách. Osobní život a odkaz Domenico Cianfriglia byl mladším bratrem Giovanniho Cianfriglii, který byl také známým hercem a kaskadérem, vystupujícím pod pseudonymem Ken Wood. Na rozdíl od svého bratra, Domenico zůstával většinou v pozadí a jeho role byly často omezeny na postavy padouchů a přisluhovačů. Přesto se mu podařilo vybudovat pozoruhodnou kariéru trvající více než pět desetiletí. Zemřel 26. října 2020 ve věku 82 let na infarkt. Jeho přínos italské kinematografii, zejména v žánrech spaghetti westernů a kriminálních filmů, zůstává důležitou součástí historie evropského filmu.