Josef Hajdučík

Josef Hajdučík, narozen 25. prosince 1930 ve Znojmě, Československo, byl český herec a divadelní režisér. Vlastním jménem Josef Jirgl, studoval na státní konzervatoři v Bratislavě a následně absolvoval pražskou DAMU v roce 1953. Jeho divadelní kariéra začala v Státním divadle v Ostravě (1953-1955), poté působil jednu sezónu v zájezdovém souboru Ústředního divadla československé armády (1955-1956). Následně hrál v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech (1956-1962), načas se vrátil do Bratislavy, kde působil v Divadle poezie (1962-1966). Posléze byl členem hereckého souboru Divadla O. Stibora v Olomouci (1966-1968) a nakonec účinkoval v pražském divadle Maringotka (1968-1971). Od roku 1971 pracoval jako režisér Československého rozhlasu, kde připravil pro vysílání desítky rozhlasových her. Ve filmu debutoval s příchodem do Prahy, kdy ztvárnil postavu tankisty ve válečném dramatu Tanková brigáda (1955). Jednalo se o výpravný válečný film mapující osudy tankové posádky na nejtěžším úseku bojové cesty První československé samostatné brigády. Před kamerou se znovu objevil v době svého bratislavského angažmá v polovině 60. let. Po svém definitivním zakotvení v Praze po roce 1968 hrál dramaticky zajímavé, i když menší role ve filmech z druhé světové války. Mezi jeho významné filmy patří Sedm havranů (1967), válečné drama odehrávající se v drsném prostředí beskydských hor, kde ztvárnil jednoho ze sedmi partyzánů. V roce 1965 se objevil v satirické komedii Odhalenie Alžbety Báthoryčky, která zesměšňovala lidskou hloupost, sobectví a pokrytectví. V roce 1970 si zahrál ve sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové (I Killed Einstein, Gentlemen), která pojednávala o cestování časem. V 70. a 80. letech pokračoval v herecké kariéře, objevil se v dramatech Klíč (1971) a Svítalo celou noc (1980), které se odehrávaly za druhé světové války. Zatím posledním filmem, ve kterém Josef Hajdučík účinkoval, byl koprodukční snímek režiséra Juraje Herze Pasáž (1996), kde se objevil po boku herců jako Jacek Borkowski, Małgorzata Kożuchowska, Zora Jandová a Josef Vinklář. Ačkoliv Josef Hajdučík nepatřil mezi herecké hvězdy první velikosti, jeho dlouhá a rozmanitá kariéra zahrnující divadlo, film i rozhlas z něj činí významnou osobnost české kulturní scény druhé poloviny 20. století.