Jarmila Štuková

Jarmila Štuková, narozená 13. července 1979 v Praze, je uznávaná česká fotoreportérka, dokumentaristka a režisérka. Vystudovala produkci na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU), ale hned po absolutoriu se začala věnovat fotografii a reportážím. Její profesní dráha se od počátku ubírala směrem k dokumentování náročných témat v krizových oblastech světa. Počátky kariéry a zaměření Od roku 2005 se Jarmila Štuková systematicky zaměřuje na země sužované válečnými konflikty, chudobou či sociálními problémy. Nejprve pracovala tři roky pro Lidové noviny, následně dva roky pro agenturu, než se vydala na dráhu nezávislé dokumentaristky a fotoreportérky. Během své kariéry dokumentovala mimo jiné dětskou prostituci v Etiopii, zemětřesení na Haiti, kyselinové útoky v Indii, žehlení dívčích prsou v Kamerunu, násilí na ženách v Afghánistánu či válku s Islámským státem v Iráku a Sýrii. Od roku 2005 se zaměřuje na země sužované válečnými konflikty, chudobou či sociálními problémy. Dokumentovala mimo jiné dětskou prostituci v Etiopii, zemětřesení na Haiti, kyselinové útoky v Indii, žehlení dívčích prsou v Kamerunu, násilí na ženách v Afghánistánu či válku s Islámským státem v Iráku a Sýrii. Do Iráku se za poslední roky pravidelně vrací, kde pracovala na tématu války s Islámským státem od jejího počátku až do konce. Pohybovala se nejen na frontových liniích, ale především v uprchlických táborech, nemocnicích a zdestruovaných městech. Dokumentární tvorba Jarmila Štuková se postupně od reportážní fotografie přesunula k dokumentární tvorbě. Doménou Jarmily Štukové je reportážní a dokumentární fotka. Jak ale říká, v posledních letech přimkla k dokumentu. „Baví mě vracet se na místa opakovaně, dostávat se hlouběji do tématu, čekat na místě třeba dva dny a jen sledovat, co se kolem mě děje. Nadýchávat téma a pak zkusit zmáčknout spoušť v pravý okamžik. Spolupracovala na několika dokumentech – Ženy v zemi Tálibánu, Iráčanky, Nezlomené, S mámou v base, Máma z basy a televizních reportáží. Za své reportáže a dokumentární videa získala řadu ocenění v soutěži Czech Press Photo, včetně prvních cen za reportáže Selfie z války (2017), Tři kamarádi (2018, společně s Andrejem Štukem) a Aleppo znovuotevřeno (2019). Celovečerní debut a významné projekty V roce 2023 vstoupil do kin její celovečerní dokumentární debut Moje nová tvář, který vznikal devět let. Světová premiéra dokumentárního počinu, který vznikal devět let, se uskutečnila během 27. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, kde byl uveden přímo v soutěžní sekci Česká radost. Do české kinodistribuce následně vstoupil 26. října. Koproducentem filmu je Česká televize. Hudbu k filmu složila populární zpěvačka Katarzia. Film vypráví příběh Martiny, která před deseti lety přežila brutální útok kyselinou; ode dna se ale odrazila a založením organizace Burn Fighters dnes pomáhá ostatním. Film popisuje její život po nespočtu operací, transplantaci kůže a úplném oslepnutí. Za tento snímek získala Cenu publika na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava a také Diváckou cenu na festivalu Jeden svět. Ocenění a další aktivity Jarmila Štuková je třináctinásobnou držitelkou Czech Press Photo za fotografické soubory i videa. Je autorkou fotografií úspěšné knihy věnované českým vojákům na zahraničních misích s názvem Ten druhý život. Autorsky se podílela na mnoha spotech a fotografických kampaních, které poukazují na nelehký život handicapovaných z několika oblastí – ať už jde o paraolympioniky či popálené pacienty. Vedle své dokumentaristické práce se osobně angažuje v mnoha dobročinných projektech a aktivně pomáhá například lidem s popáleninami. Dvacet let jezdí do nebezpečných míst, kterým se ostatní vyhýbají. Dokumentaristka Jarmila Štuková se považuje spíš za humanitární fotografku než za válečnou reportérku a od ostatních kolegů v oboru ji odlišuje, že do konfliktních zón jezdí kromě focení i pomáhat.