Radovan Lipus

Radovan Lipus, narozen 12. června 1966 v Dolní Líštné (dnes část Třince), je významný český divadelní, televizní a rozhlasový režisér, scenárista a pedagog. Vzdělání a počátky kariéry Po maturitě na gymnáziu v Třinci v roce 1984 studoval nejprve teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1984-1986), poté přešel na DAMU v Praze, kde vystudoval obor režie a dramaturgie pod vedením profesorů Jaroslava Vostrého a Ladislava Vymětala. Po absolutoriu v roce 1991 získal první angažmá v pražském Činoherním klubu jako asistent režie a lektor dramaturgie. V letech 1992-2008 působil jako kmenový režisér činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, následně dva roky jako režisér Švandova divadla v Praze. Od roku 2010 pracuje ve svobodném povolání. Šumná města a Šumné stopy Radovan Lipus se proslavil především jako autor, scenárista a režisér úspěšného dokumentárního cyklu České televize Šumná města, který vytvořil společně s architektem Davidem Vávrou. Tento originální dokumentární cyklus se zabýval architekturou českých měst a díky osobitému rukopisu Vávrova moderování se z jinak zdánlivě chladného a nezáživného tématu stala zajímavá a v kontextu běžné dokumentární tvorby netradiční podívaná. Součástí projektu Šumných měst byla i stejnojmenná nezisková organizace snažící se mapovat ohrožené památky. Celkem vzniklo 66 dílů tohoto cyklu, který se objevil také na projekcích a festivalech v Dublinu, Montreux, Stockholmu, Londýně, Budapešti, Bukurešti, Vídni, Římě, Tokiu, Washingtonu, New Yorku či Bratislavě a získal Cenu časopisu Architekt, Trilobit FITES, cenu ELSA 2009 a další ocenění. Lipus se stal také autorem a scénáristou (spolu s Davidem Vávrou) a režisérem následného cyklu Šumné stopy – Čeští architekti ve světě. Šumné stopy Šumné stopy volně navazují na již uzavřený cyklus Šumná města. Po 66 dílech mapujících moderní architekturu měst a městeček Čech, Moravy a Slezska, se pozornost autorské dvojice Lipus - Vávra obrátila k neprávem opomíjenému a zapomínanému odkazu českých architektů ve světě. Český stavitelský, technický i architektonický um zanechal své nesmazatelné a respektované otisky na všech kontinentech. Tvůrci chtěli připomenout, že Českou republiku dnes ve světě "nereprezentuje" jen semtex, pervitin či korupční aféry, ale ve sféře umění je to vedle vážné hudby, animovaného filmu či jmen spisovatelů jako jsou Hašek, Havel, Hrabal, Kundera a jiní, především stavby českých architektů. Dosud bylo natočeno 49 dílů tohoto cyklu. V roce 2010 vzniklo 10 dílů (6 dílů – Japonsko, 4 díly – Bosna a Hercegovina) a v roce 2011 další 4 díly (Slovinsko), v roce 2012 opět 4 díly (Bulharsko) a 6 dílů (Izrael), v roce 2013 4 díly (Chorvatsko) a 6 dílů (Argentina), v roce 2014 5 dílů (Brazílie), v roce 2016 5 dílů (Rumunsko), v roce 2017 5 dílů (Srbsko) a v roce 2018 bylo natočeno 5 dílů (Austrálie a Nový Zéland). Další dokumentární tvorba Společně s Davidem Vávrou se Radovan Lipus stal autorem scénáře k dokumentům Popatři, co skrývá Praha 3! (2010), o Národním technickém muzeu v Praze: Dům zasvěcený snům (2015), Karlín je in! (2016), Sladké Modřany (2017), Vy a Vysočany (2017) a Rychle do Michle (2017), které Lipus režíroval. Jeho filmografie zahrnuje také tituly jako Taje pražské tramwaye (2025), Prahou podzemní drahou (2024), Plačící satyr (2015), Dům zasvěcený snům (2015), Zahrada Jane Austenové (2014), Z Deniku Ostravaka (2009), Šumné Domažlice a Klatovy (2008), Šumná Jizera (2008), Šumná Česká Lípa a Nový Bor (2008), Šumná Česká Kanada (2008) a Šumný Praděd (2008). Těšínské niebo Jedním z nejvýznamnějších projektů Radovana Lipuse je Těšínské niebo - Cieszyňskie nebe (2008), sentimentální tramvajová rallye Těšínským Slezskem, jeho historií i mytologií, s písněmi Jaromíra Nohavici. Jde o záznam jedné z nejúspěšnějších inscenací české a polské scény Těšínského divadla. Písničkář Jaromír Nohavica, básnířka Renata Putzlacher, režisér Radovan Lipus a hudebník Tomáš Kočko – čtyři umělci, kteří se rozhodli umělecky ztvárnit svůj blízký vztah k Těšínskému Slezsku. Spolu s herci české a polské scény Těšínského divadla nastudovali jedinečné hudební představení, jehož základem se staly písně Jaromíra Nohavici. Společný česko-polský projekt, samotnými tvůrci označovaný jako sentimentální tramvajová rallye, je pokusem pohlédnout na události minulé s nostalgií i humorem a zavzpomínat na pravdivé i mytické postavy svázané se svérázným regionem Těšínska. Kabaretně revuální příběhy a skeče v originálním poetickém zpracování přenesl z jeviště na televizní obrazovku sám režisér představení Radovan Lipus. Průběžná O(s)trava krve Od roku 1994 je na repertoáru Komorní scény Aréna nepřetržitě „scénická škytavka" Průběžná o(s)trava krve, kterou Radovan Lipus zosnoval s básníkem Petrem Hruškou. Toto představení patří k jeho nejvýznamnějším divadelním projektům, které se dočkaly i filmového zpracování. Pedagogická činnost Radovan Lipus vykonával externí pedagogickou činnost na katedře české literatury Filozofické fakulty Ostravské univerzity – předmět Dramatický text – Myšlení o divadle (1995–2010). Od listopadu 2017 vyučuje na částečný pedagogický úvazek na DAMU Praha: Katedra teorie a kritiky – předměty Scénologie, Interpretační seminář, Scénická propedeutika, Režijně dramaturgická dílna. V letech 2005-2011 působil jako samostatný vědeckovýzkumný pracovník Centra základního výzkumu AMU v Praze. Je členem Česko-polského kulturního fóra Ministerstva zahraničí ČR, členem Vědecké rady FF Ostravské univerzity, odborné komise projektu Brněnské architektonické stezky, Umělecké rady NDM v Ostravě a Akademie České ceny za architekturu. Za svou tvorbu získal Radovan Lipus řadu ocenění, včetně televizní ceny Trilobit v roce 2001 za cyklus Šumná města. Jeho dokumentární cykly patří k tomu nejlepšímu, co česká televizní tvorba v oblasti dokumentu o architektuře nabízí, a významně přispěly k popularizaci české architektury doma i v zahraničí.