Zdenek Kampf

Zdeněk Kampf, 20. září 1920, Jaroměřice nad Rokytnou – 12. ledna 1987, Brno, český herec. Divadelní začátky a vzdělání Zdeněk Kampf se narodil v Jaroměřicích nad Rokytnou a stejně jako mnoho jeho vrstevníků se rozhodl pro hereckou dráhu. Herectví vystudoval na Státní konzervatoři v Brně, kterou absolvoval v roce 1943. Již během studií získával první zkušenosti ve studentském uskupení Komorní hry pod pedagogickým vedením Rudolfa Waltra, kde účinkoval v inscenaci Radosti ze života. Divadelní kariéra Po dokončení studií zůstal Kampf věrný brněnským divadelním scénám, kde strávil celou svou profesní dráhu. Nejprve nastoupil do Českého lidového divadla v Brně (1943-1944), s výjimkou krátkého hostování v pražském Národním divadle v létě 1944. V letech 1945-1952 a 1954-1985 byl členem činohry Národního divadla v Brně (později Státního divadla), kde i po odchodu do penze v roce 1985 vystupoval nadále pohostinsky. V mezidobí (1952-1954) působil v souboru Městského divadla mladých v Brně (dnešní Městské divadlo Brno). Za více než čtyři desetiletí herecké práce vytvořil řadu rolí - zpočátku díky svému zjevu ztvárňoval především milovníky a hrdiny, později se profiloval jako charakterní herec mužných postav a nenápadných mužů. K hereckým výkonům využíval omezenou mimiku, hlas a promyšlenou pomalou práci s tělem. Filmová kariéra Filmová kariéra Zdeňka Kampfa byla ve srovnání s jeho divadelním působením skromnější a omezila se na necelých patnáct hereckých příležitostí. Svůj filmový debut absolvoval krátce po druhé světové válce v komedii Pancho se žení (1946) režisérů Františka Salzera a Rudolfa Hrušínského, kde ztvárnil epizodní roli lupiče. Větší příležitost dostal ve filmu Pan Habětín odchází (1949), kde hrál Vladimíra, syna Habětínových. V 50. letech se objevil ve Steklého adaptaci Jiráskova románu Temno (1950) jako Jiřík, syn Březiny z prvního manželství, a v životopisném snímku Posel úsvitu (1950) režiséra Václava Kršky v roli studenta Tonyho Gerstnera. S Krškou spolupracoval ještě na dvou koprodukčních československo-bulharských pohádkách Labakan (1956) a Legenda o lásce (1956), kde ztvárnil role malíře Ešrefa a cizince. V 60. letech se Kampf objevil pouze ve dvou filmech - jako příslušník VB v Krškově Dívce se třemi velbloudy (1967) a jako starosta v pohádce Sedm havranů (1967) režiséra Vladimíra Čecha. Počátek normalizace přinesl Kampfovi jeho jedinou hlavní filmovou roli - výzkumného pracovníka Ing. Jaroslava Krále v Machově dramatu Člověk není sám (1971). Ve stejném roce si zahrál tlumočníka Nergla v okupačním dramatu Klíč (1971) Vladimíra Čecha. Následovala role tlumočníka v dramatu Jaromila Jireše ...a pozdravuji vlaštovky (1972). V polovině 70. let se objevil jako kaplan Bedřich, bratr hraběte v životopisném filmu Paleta lásky (1976) Josefa Macha a jako učitel Vranka v komedii Náš dědek Josef (1976) Antonína Kachlíka. Svou filmovou kariéru uzavřel rolí poslance v Jirešově snímku Opera ve vinici (1981). Televizní a rozhlasová tvorba Kromě divadla a filmu našel Zdeněk Kampf bohaté uplatnění také v brněnském studiu Československého rozhlasu, kde účinkoval v řadě rozhlasových her, jako například Spolek mladých (1960), Jezero Ukereve (1961), Totální kuropění (1962) nebo Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (1969). Spolupracoval také s televizí, kde se představil v televizních inscenacích Traktér u královny Pedauky (1967), Šťastný Jim (1969), Obchod bez řádů (1982) či Velká rána (1984). Účinkoval rovněž v seriálu Duhový luk (1972). Osobní život V Brně se Zdeněk Kampf seznámil se svou budoucí manželkou, významnou brněnskou divadelní a filmovou herečkou Vlastou Fialovou (1928-1998), se kterou se oženil v roce 1953 a prožil s ní čtyřiatřicet let společného života. Z jejich manželství vzešel syn. Zdeněk Kampf zemřel 12. ledna 1987 v Brně ve věku nedožitých sedmašedesáti let.