David Brandon

David Cain Haughton, známý profesionálně jako David Brandon, se narodil 13. prosince 1951 v Corku v Irsku. Je irský herec, který se proslavil především svou prací v italských filmech, ale také jako divadelní herec, režisér a umělecký spolupracovník. Divadelní začátky a spolupráce s Lindsay Kempem Po absolvování studia na univerzitě v Cambridge pracoval Brandon v Londýně s divadelní skupinou, kterou založil během svých univerzitních let. Zásadní zlom v jeho kariéře přišel koncem roku 1973, kdy začal navštěvovat lekce Lindsay Kempa v londýnském Dance Centre. Během několika měsíců se stal součástí obsazení prvního londýnského uvedení představení "Flowers" v Bush Theatre, kde ztvárnil roli archanděla Gabriela. Toto představení, inspirované románem Jeana Geneta "Naše paní květů", se stalo kultovním dílem a odstartovalo mezinárodní úspěch Kempovy společnosti. Brandon se ke Kempovi a jeho společnosti připojil právě v okamžiku, kdy začínal jejich prudký vzestup k úspěchu. S tím, jak společnost zahájila mezinárodní turné, začal Brandon stále více spolupracovat s Kempem na organizaci společnosti a uměleckém vedení. Po dobu 10 let pokračoval v plné spolupráci, účinkoval ve všech produkcích a také pracoval s Kempem na koncepci, dramaturgii a režii všech nových představení a na vedení společnosti. V průběhu let zastával různé pozice jako Kempův spolupracovník a společník, performer, asistent režie, dramaturg a spisovatel, spoluředitel a organizátor Lindsay Kemp Company. Od roku 2002 byl zodpovědný za světelný design všech Kempových projektů. Jednou z jeho významných rolí v Kempově společnosti byla role Jokanaana v Kempově čistě mužském nastudování Salomé (1975). Přechod k filmové kariéře Od roku 1982 - ačkoli se vždy vracel ke spolupráci na všech nových Kempových produkcích, včetně těch, které nezahrnovaly Kempovu společnost (např. taneční nebo operní produkce) - začal pracovat také na vlastních projektech, usadil se v Paříži (kde nějakou dobu spolupracoval s Maguy Marin) a v Římě. V Itálii se etabloval jako filmový herec, přičemž se vyhnul problémům se svým komplikovaným příjmením tím, že přijal umělecké jméno David Brandon. Pod tímto jménem se od roku 1982 objevil v hlavních nebo vedlejších rolích v přibližně 100 italských nebo mezinárodních filmech. Filmová kariéra Brandonova filmová kariéra začala v roce 1978, kdy se objevil ve filmu The Boys From Brazil s Gregory Peckem. Jeho filmografie zahrnuje více než šedesát filmů, přičemž většina z nich byla natočena v Itálii. Jednou z jeho nejvýznamnějších rolí byla titulní role v kontroverzním filmu Joea D'Amata Caligula... The Untold Story (1982). Tento historický exploatační film, napsaný Georgem Eastmanem a Joem D'Amatem, byl vytvořen, aby těžil z úspěchu Tintova Caliguly, aniž by byl jeho pokračováním nebo remakem. Děj se zabývá posledními dny zvrhlého a vražedného římského císaře Caliguly, jeho přepychovými hostinami, orgiemi a různými pokusy o atentát na jeho život. V jádru filmu se rozvíjí nešťastný románek mezi císařem a egyptskou otrokyní, která se snaží pomstít smrt své přítelkyně. Brandonův výkon v roli Caliguly byl kritiky označen za "dokonalý". Dalším významným filmem v jeho kariéře je Stage Fright (italsky: Deliria) z roku 1987, italský slasherový film režírovaný Michaelem Soavim, ve kterém Brandon hrál po boku Barbary Cupisti a Giovanniho Lombarda Radice. Děj se točí kolem skupiny divadelních herců a štábu, kteří se zamknou v divadle kvůli zkoušce muzikálové produkce, aniž by tušili, že je s nimi uvnitř zamčený uprchlý duševně nemocný pacient. Ve filmu Brandon ztvárnil roli Petera, režiséra divadelní hry o sériovém vrahovi známém jako Night Owl. Film je považován za jeden z nejlepších italských hororů své doby. Brandon se také objevil v giallo thrilleru Delirium (1987), známém také jako Photos of Gioia, režírovaném Lambertem Bavou. Film vypráví příběh Glorie, vydavatelky pánského erotického časopisu "Pussycat", jejíž modelky začínají být brutálně zabíjeny sériovým vrahem. Mezi další významné filmy v jeho kariéře patří She (1983), dobrodružný film The Blade Master (1983) s Milesem O'Keeffem, Prima del Futuro (1985) a televizní film The Scarlet and the Black (CBS, 1982-83). V průběhu 80. let pokračoval v práci ve filmu, hrál v Bloody Bird (1987), dramatu Cartoline Italiane (1987) a dramatu Good Morning Babylon (1987) s Vincentem Spanem. Objevil se také v thrilleru Le Foto di Gioia (1987) se Serenou Grandi a v dramatu Warrior Queen (1987) se Sybil Danning. V pozdější části své kariéry pokračoval v herectví ve sci-fi filmu High-Frequency (1989) s Vincentem Spanem, Beyond Darkness (1990) a dobrodružném filmu Casablanca Express (1990) s Jasonem Connerym. Další umělecké aktivity Souběžně s filmovou kariérou začal Brandon režírovat, navrhovat a osvětlovat italské divadelní produkce. Mezi jeho režijní práce patří tři adaptace Shakespeara pro festival ve Viterbu; verze Bakchantek, Čekání na Godota a jeho vlastní text Rehearsing Freedom, všechny s vězni římské věznice Rebibbia; tři oceňované hry napsané Mauriziem Donadonim; a čtyři muzikály adaptované a režírované pro římské Teatro Nazionale, produkované Teatro dell'Opera. V roce 2012 režíroval pro divadla v Livornu, Pise a Lucce Brechtovu-Weillovu Žebráckou operu. Brandon také často pracuje jako hlasový umělec, dabér a spisovatel. Publikoval dvě sbírky poezie, dvě libreta pro současné opery složené Mauriziem Squillantem, dvě knihy o životě a umění Lindsay Kempa a množství komunikačních materiálů o Kempovi a jeho tvorbě. Je také plodným překladatelem. Současnost David Brandon žije v Římě a nadále se věnuje umělecké činnosti. Jeho bohatá kariéra zahrnující divadlo, film, režii a literární tvorbu z něj činí jednu z nejvšestrannějších osobností evropské kulturní scény. Jeho spolupráce s Lindsay Kempem a následná filmová kariéra v italském filmu, zejména v žánru hororu, mu zajistily trvalé místo v historii evropského divadla a filmu.