Eva Pilarová

Eva Pilarová, narozená 9. srpna 1939 v Brně, zemřela 14. března 2020 v Praze, byla významná česká zpěvačka a herečka. Patřila k nejvýraznějším osobnostem české populární hudby, především v oblasti jazzu a swingu. Eva Pilarová, rozená Bojanovská, pocházela z Brna, kde její otec pracoval jako krejčí a matka jako švadlena. Od dětství se věnovala hudbě, hrála na klavír a zpívala v chrámových sborech. Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v roce 1958 začala studovat operní zpěv na brněnské JAMU. Současně vystupovala v divadle Večerní Brno. Po roce studia však JAMU opustila a v roce 1960 nastoupila do pražského divadla Semafor, kde se záhy prosadila jako výrazná zpěvačka po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. V roce 1962 odešla spolu s Waldemarem Matuškou a Karlem Štědrým do Divadla Rokoko, ale v roce 1964 se vrátila zpět do Semaforu. Právě v tomto období začala její filmová kariéra, která byla úzce spjata s její pěveckou dráhou. Na filmové plátno vstoupila poprvé v roce 1963 v dramatu Letos v září, kde ztvárnila roli zpěvačky studentského orchestru. Významným milníkem v její filmové kariéře byl hudební film Kdyby tisíc klarinetů z roku 1964, režírovaný Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem. V tomto kultovním muzikálu ztvárnila roli sboristky dívčí školy a zazpívala zde legendární duet s Karlem Gottem "Je nebezpečné dotýkat se hvězd". Film, ve kterém účinkovala řada mladých zpěváků a hudebníků té doby, především z divadel Semafor a Rokoko, se stal jedním z nejoblíbenějších československých muzikálů. V roce 1966 se Eva Pilarová objevila v televizním filmu Dobře placená procházka, který režírovali Ján Roháč a Miloš Forman. V této jazzové opeře, kterou napsali Jiří Suchý a Jiří Šlitr, ztvárnila hlavní roli Vanilky, mladé ženy, která se svým manželem Ulim (René Gabzdyl) řeší rozvod, když se dozví o možném dědictví od tety z Liverpoolu. Její výkon v tomto filmu, který patří do zlatého fondu televizního archivu, potvrdil její všestranný talent. Dalším významným filmem v její kariéře byl Zločin v šantánu z roku 1968, který režíroval Jiří Menzel podle námětu Josefa Škvoreckého. V tomto snímku, který byl satirou na dobovou politickou situaci, ztvárnila roli zpěvačky Clary. Film byl druhým dílem volné trilogie Josefa Škvoreckého, který Evu Pilarovou pro její jazzový projev přezdíval "Fitzpilarová" podle slavné americké jazzové zpěvačky Elly Fitzgeraldové. V roce 1967 se objevila ve filmu Ta naše písnička česká, který patří mezi její známější filmové role. Celkem si Eva Pilarová zahrála v přibližně dvaceti filmech, převážně hudebních, a v deseti televizních seriálech. Její filmová kariéra byla vždy úzce propojena s její pěveckou dráhou, přičemž ve filmech většinou vystupovala jako zpěvačka. Eva Pilarová byla trojnásobnou vítězkou ankety Zlatý slavík (1964, 1967, 1971) a v roce 1981 byla jmenována zasloužilou umělkyní. V roce 2009 obdržela od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy. Kromě zpěvu a herectví se věnovala také psaní – vydala dvě autobiografické knihy (Vzpomínání a Potkala jsem léčitele) a pět kuchařek. V pozdějších letech se zabývala také digitální fotografií a uspořádala několik výstav. Během své kariéry spolupracovala s významnými osobnostmi české kultury, jako byli Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Waldemar Matuška, Karel Gott a další. Její hlas o rozsahu tří oktáv, dokonalé frázování a jazzové cítění z ní učinily jednu z nejvýraznějších osobností české populární hudby. S přibývajícími léty se stále více orientovala na jazz a swing, žánry, které jí byly nejbližší. Eva Pilarová byla třikrát vdaná. Jejím prvním manželem byl v letech 1960-1964 hudebník Milan Pilar, druhým v letech 1968-1971 zpěvák Jaromír Mayer a třetím od roku 1984 až do její smrti tanečník Jan Kolomazník. Z prvního manželství měla syna Milana.