Milos Zábranský

Miloš Zábranský se narodil 19. září 1952 v Benešově a je český režisér a scenárista. Po studiu na SPŠ strojírenské pracoval v ČKD Lokomotiva a aktivně se věnoval sportu a začínal jako dětský divadelní herec. V roce 1977 se na druhý pokus dostal na katedru režie na FAMU, kde absolvoval roku 1982. Školní filmy a první úspěchy Mezi lety 1977–1982 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), kde tehdy vzbudil pozornost svými školními filmy Pavilón Z (1979) a Horečka všedního dne (1980), který v USA kandidoval na studenstkého Oskara. V Čechách se stal kultovním filmem, který předznamenal komunistickou „perestrojku" i v oblasti filmu. Poslední mejdan (1982) byl cenzurou zničen, rozstříhán a okleštěn. Kvůli těmto snímkům nesměl režisér několik let natáčet. Duchovní trilogie Přesto se mu podařilo v průběhu osmdesátých let natočit svůj patrně nejznámější celovečerní film, legendární Dům pro dva (1987), zakazovaný, přesto nominovaný o rok později v Berlíně na evropskou filmovou cenu Félix. Dům pro dva (anglicky House for Two) je psychologické drama z roku 1988, které tvoří spolu s dalšími dvěma filmy Masseba (1989) a Stavení (1991) ucelený duchovní triptych, jehož ústředním obsahem je středoevropská křesťanská mytologie, zasazená ovšem do širších filozofických souvislostí. Na Dům pro dva navazuje filmové sci-fi podobenství Masseba (1989) a trilogii uzavírající Stavení (1990). Zatímco Dům pro dva končí bezvýchodností, Masseba končí nadějí a Stavení řešením, tedy nalezení křesťanské víry. Dokumentární tvorba a pozdější díla V devadesátých letech se režisér věnuje dokumentárním projektům jako Hallo World (1992), o horolezcích, kteří zdolávají nejvyšší hory šesti kontinentů věnované k oslavě olympijských her. Dokumentární a experimentální filmy Devět prezidentů (1996), Čechy krásné, Čechy mé (1998), film na rozhlasovou koláž Václava Havla nebo Občan Karel Kryl (1999), o bardu, který chtěl pozvednout český národ. Zábranský hledá prvky demokracie a svobody i v hudbě, aby natočil Osud jednoho zbabělce (1998), kdy hrdinové románů Josefa Škvoreckého skutečně existovali. Film je fiktivní životní příběh trumpetisty Benno Mánesa, vlastně historií jazzu v Čechách. Pozoruhodné jsou jeho snímky o cizině – zpravodajská mozaika z EXPA v Hannoveru Střetnutí světů (2000) a celovečerní dokument Zóna (2008) o utrpení dětí v místech s přírodními katastrofami. Pro Českou televizi natočil několik dílů z cyklu Trapasy (2007) a také díl Rybáři z cyklu 3 +1 s Miroslavem Donutilem (2010).