Christine Aurel

Christine Aurel, narozená 24. července 1943 v Ligny-le-Ribault (Loiret) ve Francii, je francouzská herečka, která se proslavila především v 60. a 70. letech 20. století. Počátky kariéry Christine Aurel vyrůstala v oblasti Sologne, kde již od dětství projevovala umělecké sklony. Se svými sestrami pořádala malá představení pro rodinu a místní obyvatele. Po přestěhování do Paříže ji matka zapsala do čtvrtních konzervatoří, kde získala první zkušenosti jako tanečnice a herečka. Ve čtrnácti letech úspěšně složila přijímací zkoušky na prestižní hereckou školu Cours Simon, kde byla nejmladší studentkou ve třídě Béatrice Lord. Mezi její spolužáky patřili například Roland Blanche, C. Cellier, P. Spivakoff a M. Villalonga. Před porotou složenou z významných osobností té doby získala cenu Michèle Morgan za komedii v inscenaci Gigi. Filmová kariéra Její filmová kariéra začala v 60. letech, kdy se objevila v několika francouzských filmech. V roce 1966 ztvárnila roli Bébé ve filmu Trois enfants dans le désordre režiséra Léa Joannona, kde hrála po boku známého francouzského herce Bourvila. Film vypráví příběh podnikatele, který je nucen adoptovat tři děti, aby se vyhnul vězení. Významným milníkem v její kariéře byl rok 1969, kdy se objevila ve dvou důležitých filmech. V komedii Mon oncle Benjamin režiséra Édouarda Molinara ztvárnila roli Madame Chapelle. Tento film, ve kterém hlavní roli ztvárnil Jacques Brel, se odehrává v předrevoluční Francii a sleduje příběh venkovského lékaře, který je známý svým bohémským životním stylem. Ve stejném roce si zahrála roli cestující ve válečném dramatu Les Patates režiséra Clauda Autant-Lary, kde hlavní roli ztvárnil Pierre Perret. Film se odehrává během druhé světové války a vypráví příběh muže, který riskuje život, aby získal brambory pro svou hladovějící rodinu. V roce 1970 se objevila v pohádkovém filmu Donkey Skin (Peau d'âne) režiséra Jacquese Demyho, kde hlavní role ztvárnili Catherine Deneuve a Jean Marais. Tento muzikálový fantasy film byl adaptací klasické francouzské pohádky Charlese Perraulta. V roce 1977 ztvárnila roli Helgy ve filmu Train spécial pour SS (známém také jako Helltrain) režiséra Alaina Payeta. Tento kontroverzní film se odehrává během druhé světové války a sleduje příběh skupiny žen, které cestují speciálním vlakem, aby "bavily" německé důstojníky. V roce 1980 si zahrála roli asistentky Jean-Paula ve filmu Tous vedettes! režiséra Michela Langa. Tento francouzský muzikál vypráví příběh tří studentů konzervatoře, kteří se rozhodnou vytvořit futuristický muzikál s nadějí, že jim otevře cestu na Broadway. Další umělecké aktivity Kromě filmové kariéry se Christine Aurel věnovala také divadlu, kde ztvárnila řadu rolí. Mezi její oblíbené divadelní role patřily Rosine v Lazebníku sevillském a role v inscenacích pod vedením Jacquese Fabbriho, jako například Catherine v La Grande Oreille a Amélia v L'Aquarium. Christine Aurel se také věnovala dabingu, propůjčila svůj hlas postavám v animovaných filmech a seriálech. Dabovala i některé známé herečky, jako například Stefanii Sandrelli a Jane Birkin. V roce 2011 se objevila v dokumentárním filmu Celles qui aimaient Richard Wagner režiséra Jean-Louise Guillermou. Během své kariéry spolupracovala s mnoha významnými režiséry a herci, což jí umožnilo vybudovat si respektovanou pozici ve francouzském filmu, i když často v menších rolích. Její všestrannost a profesionalita z ní učinily vyhledávanou herečku pro různorodé filmové projekty.