Ali N. Askin

Ali N. Askin, narozen 26. ledna 1962 v Mnichově, je německý skladatel, aranžér, hudební producent a klávesista tureckého původu. Jako syn tureckých přistěhovalců v Německu si vybudoval pozoruhodnou kariéru v oblasti filmové a televizní hudby, stejně jako v koncertní a experimentální tvorbě. Hudební vzdělání a začátky Askin studoval kompozici na Hudební akademii v Mnichově v letech 1982-1986 pod vedením Dietera Ackera a Wilhelma Killmayera. Během studia absolvoval také stáž na Akademii filmu a televize v Mnichově. Již v této době začal působit jako pianista, klávesista a skladatel v různých hudebních uskupeních. Na konci 80. a začátku 90. let pracoval jako skladatel, hudebník a hudební ředitel pro různá divadla, včetně Residenztheater, Münchner Kammerspiele a Zürcher Schauspiel. Spolupráce s Frankem Zappou Významným milníkem v Askinově kariéře byla spolupráce s legendárním americkým hudebníkem a skladatelem Frankem Zappou. V letech 1991-1993 působil jako jeho asistent při projektu The Yellow Shark s Ensemble Modern. Po Zappově smrti pokračoval ve spolupráci se Zappa Family Trust v Los Angeles. Pro Ensemble Modern aranžoval a transkriboval Zappovy kompozice a nahrávky, které vyústily v koncertní program The Adventures of Greggery Peccary and Other Persuasions, jenž byl úspěšně uveden v mnoha evropských městech. Pro Holland Festival v roce 2000 rekonstruoval původní partitury orchestrálních skladeb z Zappova legendárního filmového díla 200 Motels. Filmová a televizní tvorba Od poloviny 90. let se Askin začal intenzivně věnovat skládání hudby pro film a televizi. Jeho první významné filmové projekty zahrnovaly thriller Sieben Monde (1998) a dokumentární film Ratten (1999), za který získal prestižní Grimme Prize. V roce 2005 složil hudbu k dokumentárnímu filmu Lost Children a dramatu Eine andere Liga. Průlomovým dílem v jeho kariéře byla hudba k seriálu Türkisch für Anfänger (Turečtina pro začátečníky), který vysílala německá televize ARD v letech 2006-2008. Tento oceňovaný komediálně-dramatický seriál o německo-turecké nevlastní rodině byl vysílán ve více než 70 zemích a stal se kulturním fenoménem. Askinova hudba významně přispěla k úspěchu tohoto projektu, který získal v roce 2007 cenu Adolfa Grimmeho. V roce 2008 byl Askin oceněn Německou filmovou cenou (Lola) za hudbu k filmu Leroy, komediálnímu příběhu o afro-německém chlapci, který se zamiluje do dívky z rodiny neonacistů. O dva roky později byl znovu nominován na stejnou cenu za hudbu k filmu Salami Aleikum, komediálnímu snímku o střetu kultur. Další významné projekty Askinova filmografie zahrnuje také hudbu k několika dílům populárních německých kriminálních sérií Polizeiruf 110 a Tatort, dokumentárnímu filmu The Green Wave (2010), dramatu Scherbenpark (2013) a dvěma animovaným filmům Pettersson & Findus (2014 a 2016). Za hudbu k animovanému filmu Teheran Tabu byl v roce 2018 opět nominován na Německou filmovou cenu. Koncertní a experimentální tvorba Vedle filmové a televizní hudby se Askin věnuje také koncertní a experimentální tvorbě. Komponoval hudbu pro multimediální projekty jako Trommeln in Licht (1995) a Blau ist die Farbe (1997), které kombinují elektroniku, živou hudbu, divadelní prvky a světelný design. Pro Expo 2000 složil hudbu k úspěšné noční multimediální show Flambée - Human Facets. Od roku 1993 spolupracuje také s hudebníkem a divadelníkem Heinerem Goebbelsem, pro kterého vytvořil transkripce a orchestrace k orchestrálnímu projektu Surrogate Cities a hudebně-divadelnímu dílu Die Wiederholung. Současná činnost V roce 2011 založil Askin vlastní kapelu, se kterou živě interpretuje své kompozice pohybující se stylově mezi jazzem, minimalistickou hudbou, funkem, world music a rockem. Pod projektovým jménem s-nemek vydává experimentální elektronickou hudbu, kterou také živě předvádí. V současnosti žije v Berlíně a nadále komponuje hudbu pro národní i mezinárodní filmové a televizní produkce (ARD, ZDF, ARTE, Netflix, Warner a další). Ali N. Askin je členem Německé filmové akademie a patří k nejvýznamnějším filmovým skladatelům v Německu. Jeho schopnost propojovat různé hudební styly a kulturní vlivy z něj činí jedinečného tvůrce, jehož dílo překračuje hranice žánrů i národností.