Julia Ducournau

Julia Ducournau, narozená 18. listopadu 1983 v Paříži, je francouzská filmová režisérka a scenáristka, která se proslavila svými odvážnými díly v žánru body horror. Rodinné zázemí a vzdělání Julia Ducournau se narodila do rodiny lékařů – její matka je gynekoložka a otec dermatolog. Toto prostředí významně ovlivnilo její umělecký přístup a fascinaci lidským tělem, která se později stala charakteristickým rysem její tvorby. Ducournau vystudovala scenáristiku na prestižní filmové škole La Fémis v Paříži, kde položila základy své budoucí kariéry. Počátky kariéry Svou filmovou dráhu zahájila krátkometrážním snímkem Junior (2011), který vypráví příběh dívky, jež po nakažení žaludečním virem začne svlékat kůži jako had. Tento film získal ocenění Petit Rail d'Or na filmovém festivalu v Cannes. V roce 2012 následoval televizní film Mange, který sleduje příběh dívky trpící bulimií, jež se snaží pomstít svému trýzniteli z vysoké školy. Tyto rané práce již naznačovaly Ducournauové zájem o témata tělesné transformace a identity. Průlom s filmem Raw Celovečerní debut Raw (2016) přinesl Julii Ducournau mezinárodní uznání. Film sleduje příběh mladé vegetariánky Justine, která během prvního roku na veterinární škole poprvé ochutná maso a postupně v sobě objeví touhu po lidském mase. Raw získal cenu FIPRESCI v sekci Týden kritiky na festivalu v Cannes a Sutherland Award za nejlepší debut na Londýnském filmovém festivalu. Snímek byl oceňován za svůj originální přístup k žánru hororu, hlubokou symboliku a působivou atmosféru. Kritik David Fear z Rolling Stone označil Raw za kandidáta na "nejlepší horor desetiletí". Film vyvolal rozruch i na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu, kde údajně dva diváci během projekce omdleli a museli být převezeni do nemocnice. Mezinárodní úspěch s Titane V roce 2021 Ducournau představila svůj druhý celovečerní film Titane, který jí přinesl nejvyšší ocenění na festivalu v Cannes – Zlatou palmu. Stala se teprve druhou ženskou režisérkou v historii, která tuto cenu získala, a první, která ji získala samostatně. Titane je psychologické drama s prvky body horroru, které sleduje příběh Alexie, ženy s titanovou destičkou v hlavě po dětské autonehodě, která se v dospělosti stává vražedkyní s erotickou fascinací automobily. Film byl oceňován za svou provokativní originalitu a vizuální styl, ačkoli vyvolal i polarizované reakce. Za Titane byla Ducournau také nominována na cenu za nejlepší režii na 75. ročníku Britských filmových cen BAFTA. Současné projekty Nejnovějším projektem Julie Ducournau je film Alpha (2025), který je označován za její "nejosobnější a nejhlubší dílo". Film sleduje příběh třináctileté dívky jménem Alpha, která žije se svou svobodnou matkou. Jejich svět se zhroutí ve chvíli, kdy se Alpha vrátí ze školy s tetováním na paži, což vede matku k obavám, že se dcera nakazila novou smrtelnou krví přenosnou nemocí. Film je zasazen do 80. let a je považován za alegorii epidemie HIV/AIDS. V hlavních rolích se představí Tahar Rahim a Golshifteh Farahani. Alpha měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes 2025. Julia Ducournau je známá svým nekompromisním přístupem k filmové tvorbě, technickou precizností a schopností propojit tělesnou hrůzu s hlubokými tématy lidské identity a sexuality. Její filmy se vyznačují výraznou vizuální stránkou, provokativními náměty a zkoumáním tabuizovaných aspektů lidské existence. Ducournau se také aktivně vyjadřuje proti genderovým stereotypům v filmovém průmyslu a zdůrazňuje, že chce být vnímána především jako filmařka, nikoli jako "ženská režisérka".