Catherine Arditi

Catherine Arditi, narozená 14. února 1946 v Paříži ve Francii, je francouzská herečka s bohatou kariérou v divadle, filmu a televizi. Rodinné zázemí a počátky kariéry Catherine Arditi pochází z umělecké rodiny. Je dcerou malíře Georgese Arditiho, který pocházel z Marseille a měl židovské kořeny, a Yvonne Leblicq, která byla belgického původu z Bruselu. Je sestrou známého francouzského herce Pierra Arditiho, se kterým sdílí vášeň pro herecké umění. Má také sourozence Danièle Arditi a Rachel Arditi. Po studiích herectví u uznávané herečky Tanii Balachovy zahájila svou kariéru v divadle, kde debutovala společně se svým bratrem Pierrem u režiséra Marcela Maréchala v divadle Cothurne v Lyonu. Divadelní kariéra V divadelním světě si Catherine Arditi vybudovala respektovanou pozici. Její divadelní kariéra začala v 60. letech, kdy účinkovala v inscenacích jako Le Général inconnu (1964) v režii Marcela Maréchala nebo Vous vivrez comme des porcs (1966) v režii Guye Rétoré. V průběhu let se objevila v mnoha významných divadelních produkcích, včetně Off limits (1969), Tambours et Trompettes (1969) od Bertolta Brechta, Le Fleuve rouge (1980) nebo Adriana Monti (1986). Za své herecké výkony získala uznání kritiky i diváků. V roce 2006 ztvárnila roli Fraulein Schneider ve francouzské verzi muzikálu Cabaret v divadle Folies Bergère. V roce 2011 hrála postavu inspirovanou Liliane Bettencourt ve hře Laurenta Ruquiera Parce que je la vole bien!. Filmová kariéra Na filmovém plátně se Catherine Arditi prosadila v několika významných rolích. Mezi její nejznámější filmy patří Mélo (1986) režiséra Alaina Resnaise, kde se objevila po boku Sabine Azémy, Pierra Arditiho, André Dussolliera a Fanny Ardant. Film získal několik ocenění César, včetně ceny pro Sabine Azému za nejlepší herečku a Pierra Arditiho za nejlepší vedlejší roli. Mélo je romantické drama odehrávající se v Paříži 20. let 20. století, které vypráví příběh milostného trojúhelníku mezi dvěma přáteli hudebníky a manželkou jednoho z nich. Dalším významným filmem v její kariéře je Thérèse (2012), poslední film režiséra Clauda Millera, který zemřel krátce po dokončení natáčení. V tomto dramatu, adaptaci románu Françoise Mauriaca, ztvárnila Catherine Arditi roli Madame de la Trave, matky Bernarda Desqueyroux. Film s Audrey Tautou v hlavní roli vypráví příběh nešťastně vdané ženy, která se snaží vymanit ze společenského tlaku a svého nudného manželství v jihozápadní Francii konce 20. let 20. století. V roce 1996 hrála Catherine Arditi v komedii-dramatu Temps de chien režiséra Jeana Marbœufa, kde ztvárnila postavu Claude Martine. Film sleduje kariérní vzestup mladé ženy Agate v prostředí pojišťovací společnosti, kde se musí vyrovnávat s tlakem pracovního prostředí a složitými mezilidskými vztahy v čistě ženském kolektivu. Televizní tvorba Catherine Arditi se věnovala také televizní tvorbě, kde se objevila v několika významných projektech. Ztvárnila roli Yvonne de Gaulle v televizním filmu Adieu De Gaulle, adieu (2008) a také v Je vous ai compris, De Gaulle 1958-1962 (2010). Dále účinkovala v televizních filmech jako Désiré Landru (2005) a Un bébé pour mes 40 ans (2010). Umělecký přínos Catherine Arditi je uznávaná pro svůj všestranný herecký talent a schopnost ztvárnit různorodé charaktery. Přestože často zůstávala ve stínu svého slavnějšího bratra Pierra, dokázala si vybudovat vlastní respektovanou pozici ve francouzském kulturním prostředí. Její dlouholetá kariéra zahrnující divadlo, film i televizi z ní činí významnou osobnost francouzské kinematografie a divadelního umění.