James Whale

James Whale, narozen 22. července 1889 v Dudley, Worcestershire, Anglie, zemřel 29. května 1957 v Los Angeles, Kalifornie, USA, byl anglický filmový a divadelní režisér a herec, který většinu své kariéry strávil v Hollywoodu. Počátky a cesta k filmu Whale se narodil do chudé rodiny jako šesté ze sedmi dětí. Jeho otec William pracoval v hutích a matka Sarah byla zdravotní sestra. Navštěvoval několik místních škol, ale vzdělávání ukončil v teenagerových letech, protože rodina potřebovala finanční podporu. Na rozdíl od svých bratrů, kteří pracovali v těžkém průmyslu, začal Whale pracovat jako švec. Brzy objevil svůj umělecký talent a přivydělával si malováním vývěsních štítů a cenovek pro místní obchodníky. Tyto příjmy mu umožnily navštěvovat večerní kurzy na Dudley School of Arts and Crafts. Po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do armády a v roce 1916 byl jmenován poručíkem ve Worcestershirském pluku. V roce 1917 byl zajat Němci a v zajateckém táboře Holzminden začal režírovat divadelní představení, což odstartovalo jeho zájem o divadlo a film. Hollywoodská kariéra Po válce se Whale věnoval divadlu a v roce 1928 režíroval hru R.C. Sherriffa Journey's End, která slavila úspěch v Londýně i na Broadwayi. Tato práce mu otevřela dveře do Hollywoodu, kam byl pozván v roce 1930, aby režíroval filmovou verzi této hry. Téhož roku mu Howard Hughes svěřil režii dialogových scén ve filmu Hell's Angels. V roce 1931 podepsal smlouvu s Universal Pictures a jeho prvním projektem byl film Waterloo Bridge s Mae Clarke v hlavní roli. Ve stejném roce mu šéf studia Carl Laemmle Jr. nabídl možnost vybrat si jakýkoli projekt studia. Whale si zvolil Frankenstein, který se stal obrovským úspěchem a nastartoval jeho kariéru jako předního režiséra hororových filmů. Zlatá éra hororů James Whale je nejvíce známý svými čtyřmi klasickými hororovými filmy, které jsou dodnes považovány za mistrovská díla žánru. Frankenstein (1931) s Borisem Karloffem v roli monstra se stal kulturním fenoménem a definoval vizuální podobu Frankensteinova monstra pro další generace. The Old Dark House (1932) byl stylový horor s hvězdným obsazením včetně Charlese Laughtona a Borise Karloffa. The Invisible Man (1933), adaptace románu H.G. Wellse, představila Clauda Rainse v hlavní roli a ohromila publikum inovativními speciálními efekty. Film byl kriticky oceňován, The New York Times ho zařadil mezi deset nejlepších filmů roku a lámal rekordy v návštěvnosti kin po celé Americe. Bride of Frankenstein (1935), považovaný mnohými kritiky za Whaleovo mistrovské dílo, se vrátil k příběhu z původního románu Mary Shelleyové a představil Elsu Lanchester jako nevěstu monstra. Film kombinoval horor s nečekaným humorem a propracovanou vizuální stránkou. Mimo hororový žánr Přestože je Whale nejvíce spojován s hororovým žánrem, režíroval také filmy jiných žánrů. Jeho verze muzikálu Show Boat (1936) s Irene Dunne a Paulem Robesonem je považována za definitivní filmovou adaptaci tohoto díla a byla velkým komerčním úspěchem. Mezi jeho další významné filmy patří romantická komedie By Candlelight (1933), drama One More River (1934) podle románu Johna Galsworthyho a dobrodružný film The Man in the Iron Mask (1939). Konec kariéry a odkaz Whaleova kariéra začala upadat po neúspěchu filmu The Road Back (1937), který byl pokračováním filmu All Quiet on the Western Front. Studio Universal pod tlakem nacistického Německa zasáhlo do filmu a změnilo Whaleovu původní vizi, což vedlo ke komerčnímu i kritickému neúspěchu. Po sérii dalších neúspěšných filmů, včetně Green Hell (1940) a They Dare Not Love (1941), Whale v roce 1941 ukončil svou filmovou kariérovou dráhu, s výjimkou armádního výcvikového filmu Personnel Placement in the Army (1942). Následujících 15 let se věnoval malování a cestování. Po dvou mozkových příhodách v roce 1956 se jeho zdravotní stav zhoršil a 29. května 1957 spáchal sebevraždu utopením ve svém bazénu v Pacific Palisades v Kalifornii. James Whale byl jedním z mála otevřeně homosexuálních režisérů v Hollywoodu 20. a 30. let, což bylo v té době velmi neobvyklé. Jeho filmy se vyznačovaly plynulým pohybem kamery, volným tempem, nečekaným a svérázným humorem, důrazem na detail a uměřenou zdrženlivostí. Čtyři jeho filmy byly zařazeny do Národního filmového registru Kongresové knihovny USA jako "kulturně, historicky nebo esteticky významné": Frankenstein, The Invisible Man, Bride of Frankenstein a Show Boat.