81%
Četnické humoresky
- Krimi
- Komedie
Lubomír Vraspír, narozen 7. června 1930 v Hradci Králové, zemřel 13. března 2018 v Kroměříži, byl významný český divadelní a televizní herec. Od patnácti let se nadchl pro divadlo, přičemž lásku k divadelnímu umění zdědil po své matce, která se ochotnicky věnovala divadlu v Československém sboru víry. Prvně na divadelním jevišti stanul v první polovině 50. let v trutnovském Krajském oblastním divadle. Roku 1961 absolvoval brněnskou JAMU a už za studií statoval v tamějším Státním divadle.
Profesionální kariéru provozoval na oblastních scénách Slezského divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě (1961–1965), Východočeského divadla v Pardubicích (1965–1966) a nakonec až do odchodu na penzi Slováckého divadla v Uherském Hradišti (1967–2000), kde hostoval až do své smrti. Kromě svých domovských scén hostoval i na dalších jevištích, jako byla Konzervatoř Praha, DISK, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Horácké divadlo Jihlava či pardubické Východočeské divadlo. Lubomír Vraspír byl především charakterním činoherním hercem, jenž přetvářel role ve světovém i domácím repertoáru. Své hudební nadání využil jako tenorista i v operetních a operních představeních.
Divadelní kariéra
Lubomír Vraspír byl herec, který se narodil pro jeviště a pro velké role. O jeho Richardovi III., Cyranovi, kardinálu Richelieu a mnoha dalších rolích se mluví dodnes a i v pozdním věku všem dával na frak. Ve Slováckém divadle ztvárnil řadu významných rolí, mezi něž patřily například Filip II. (Don Juan), Oldřich a Božena (Rada), Paličova dcera (Valenta), Romeo a Julie (Merkucio), Brouk v hlavě (doktor Finache), Ruy Blas (Don Guritan), Hrátky s čertem (Martin Kabát), Revizor (Zemljanika), Matka Kuráž a její děti (Polní kazatel), Fyzikové (Ernesti), Jana z Arcu (Inkvizitor), Tartuffe (Tartuffe), Strýčkův sen (Kníže). Dále hrál v inscenacích Na jih od Jamajky (Ismael), Prodaná nevěsta (Principál), Zdravý nemocný (Argan), Manon Lescaut (Tiberge), Harold a Maude (Kněz), Radúz a Mahulena (Stojmír), Nikola Šuhaj (Velitel četníků), Na kůži se neumírá (Richard Horák), Polská krev (Hrabě Baranski), Waterloo (Corvisart), Naši furianti (Dubský) a Peer Gynt (Okola). Jeho poslední rolí na jevišti Slováckého divadla byla malá postava v Bratrech Karamazových.
Filmová a televizní tvorba
Mimopražská angažmá mu neumožňovala větší uplatnění před filmovou kamerou. Herec Lubomír Vraspír debutoval v 60. letech jako rezident ve špionážním dramatu Štěpána Skalského Anděl blažené smrti (1965). Po dvanáctileté přestávce na něho čekaly v sedmé dekádě opět epizody, tentokrát už dvě. Byl páleničářem v politickém dramatu Antonína Kachlíka O moravské zemi (1977), jenž byl zamýšlen jako pandán k Jasného Všem dobrým rodákům (1968), a vrchním v dalším dramatu Čistá řeka (1978) Štěpána Skalského. Na svojí další, tentokrát úplně poslední roli v českém filmu, musel herec čekat dalších pět let. Necelých dvacet let před svou smrtí se uvedl jako příslušník VB v dětské detektivce Radima Cvrčka Třetí skoba pro kocoura (1983). Ovšem v tomto snímku jeho hlas předaboval herec Vladimír Švabík. Zahrál si epizodku i ve Formanově oscarovém americkém snímku Amadeus (1983), který natáčel i v Čechách. Využíván byl i z Hradiště blízkými slovenskými filmaři a televizí.
Využil ho i český rozhlas a audio nosiče (Lovecká halali, Písně a tance barokní, Vánoční koledy aj.), televizní filmy, seriály (Slovácko sa nesúdí, Ranč U Zelené sedmy, Četnické humoresky ad.) a taktéž záznamy divadelních představení (např. Peer Gynt). Poslední rolí, kterou respektovaný herec na jevišti Slováckého divadla vytvořil, byla malá postava v Bratrech Karamazových. "Když vyšel na jeviště, všechno se zastavilo. Měl neuvěřitelné charisma a dar přitáhnout veškerou pozornost jen na sebe," říká herec Josef Kubáník.
Ocenění a odkaz
V roce 2000 obdržel Lubomír Vraspír cenu Senior Prix udělovanou nadací Život umělce. I po odchodu do důchodu na své divadlo nezapomněl a při každém zájezdu do Kroměříže, kde trávil poslední léta, se za kolegy zastavil, aby se zeptal, jak se divadlu daří. Břetislav Rychlík o něm vzpomíná: "Luboš Vraspír se přes prázdniny naučil celou roli nazpaměť. Při některých škrtech mu začaly téct slzy, opravdové, hluboce prožívané slzy. K tomu dramatickým hlasem prosil: 'Pane docente, neberte Vraspírkovi ty repličky!' Hned kulhal, hrbil a sypal ze sebe blankvers. A předvedl tanec krále mrzáka. Na první čtené!" Byl hercem, který byl předurčen pro velké jeviště pro velké role. Na jeho Cyrana, Richarda III. či jeho kardinála Richelieu se vzpomíná dodnes.
