Saturnin Fabre

Saturnin Fabre, narozen 4. dubna 1884 v Sens (Yonne, Francie), zemřel 24. října 1961 v Montgeron (Essonne, Francie), byl významný francouzský filmový a divadelní herec, který se proslavil především jako výrazný představitel vedlejších rolí ve francouzské kinematografii 30. a 40. let 20. století. Divadelní začátky a cesta k filmu Saturnin Fabre zahájil svou uměleckou dráhu jako komický divadelní herec. V roce 1907 nastoupil na Pařížskou konzervatoř, kde získal první cenu, ačkoliv jeho svérázný přístup mu téměř zabránil v dosažení tohoto ocenění. Na divadelních prknech si vybudoval výrazné jméno ještě před tím, než se naplno věnoval filmu. Mezi jeho největší divadelní úspěchy patřily hry Les petites cardinales, La vie est belle a Amours, délices et orgues. Jeho úspěšná divadelní kariéra vyvrcholila v roce 1939. Filmová kariéra Ačkoliv se Saturnin Fabre objevil v několika němých filmech již od roku 1911, kdy spolupracoval s Albertem Capellanim, jeho skutečný přechod k filmu nastal až s příchodem zvukového filmu. Jeho prvním zvukovým filmem byl La Route est belle (1929) režiséra Roberta Floreyho. Od té doby se pravidelně objevoval na filmovém plátně až do roku 1954, kdy natočil svůj poslední film Escalier de service režiséra Carla Rima. Vrchol kariéry ve 30. a 40. letech Třicátá a čtyřicátá léta představovala vrchol Fabrovy filmové kariéry. Během tohoto období se etabloval jako komický herec srovnatelný s jeho současníkem Fernandelem, ačkoliv dokázal ztvárnit i jiné typy rolí. Jeho výrazný herecký projev charakterizovala specifická dikce, hlas střídavě hluboký a vysoký, a mimořádně expresivní pohled. Tyto vlastnosti mu umožnily excelovat v rolích výrazných, často šílených nebo prohnaných postav. Nejvýznamnější filmové role Mezi jeho nejpamátnější filmové role patří účinkování v Pépé le Moko (1937) režiséra Juliena Duviviera, kde ztvárnil jednu z vedlejších, ale výrazných postav. Dalším významným filmem v jeho kariéře byl Ils étaient neuf célibataires (1939) Sachy Guitryho, kde hrál aristokrata Adhémara Colombineta de la Jonchère, který se musí oženit s majitelkou nevěstince, aby jí poskytl zdání respektability. Během okupace Francie zůstal v zemi a pokračoval v natáčení filmů. Z tohoto období vyniká jeho role profesora Thalèse ve filmu La nuit fantastique (1942) Marcela L'Herbiera, kde předvedl brilantní herecký výkon s mimořádně působivou mimikou. Významná byla také jeho role v poválečném filmu Les Portes de la nuit (1946) Marcela Carného, kde ztvárnil otce postavy Malou, který předstírá náklonnost ke své dceři, ale ve skutečnosti nechce přiznat svou kolaboraci s Němci. Osobní život a odkaz Saturnin Fabre byl také autorem několika písní a skečů, které interpretoval na jevišti na začátku své kariéry. Byl zdatným hráčem na klarinet. O svých mnohostranných talentech podal svědectví v autobiografii Douche écossaise, kterou podepsal anagramem svého jména - Ninrutas Erbaf. V osobním životě byl Fabre znám jako velký svůdník. Ve věku 41 let se oženil se Suzanne Marie Benoist (26. listopadu 1925), s níž našel klid a rovnováhu. Když v roce 1948 vážně onemocněla, věnoval se výhradně péči o ni. Její smrti v roce 1957 se nikdy nevzpamatoval. Je pohřben po jejím boku na hřbitově v Carrières-sous-Poissy. Herečka Danièle Delorme o něm řekla: "Saturnin Fabre byl halucinovaný komik. Byl to barokní herec, jistě, byla v něm špetka šílenství. Ale byl zuřivě inteligentní, s velkou jasností... Ztělesňoval přehnanost." Festival v Cannes mu v roce 1962 vzdal opožděný a posmrtný hold. Saturnin Fabre patří mezi ty druhořadé herecké role, které významně přispěly k francouzské kinematografii 30. a 40. let. Na rozdíl od Hollywoodu, který stavěl filmy výhradně na několika hvězdách, francouzský film té doby těžil z kvalitních herců druhého plánu, kteří se opírali o skutečné texty a neváhali přijmout zdánlivě nevděčné role, čímž vytvářeli postavy, které jsou podstatou velkých filmů té doby.